Průvodkyně Saharou: Návod na ultimátní štěstí je blud

Proč provázíte lidi Saharou?

Protože mně samotné Sahara hodně změnila život. V poušti jsem si ostatně přišla na to, že tam mám vodit lidi.

Účastnila jste se tedy podobného putování, kterým teď provázíte?

Ano, blížila se mi čtyřicítka, když jsem se cítila na svém pracovním, kariérním i životním vrcholu. Přesto mi v životě něco nesedělo, vnímala jsem potřebu životního přechodu. A zjistila jsem, že existují takové poutě.

Stalo se v poušti něco výjimečného?

Sahara mě překvapila hlavně tím, že tam nejde mít žádné plány ani představy. Na své pouti jsem začínala z bodu nula: s otázkami, co je můj život, kdo jsem, kam mířím, co chci, co je moje a co není moje.

Co vám třeba nedávalo smysl?

Vůbec nic. Neviděla jsem smysl skoro v ničem. Třeba, že jsem skvělá máma, skvělá partnerka, že jsem ředitelka firmy. Začala se mi rozpadat osobnost, kterou jsem čtyřicet let pečlivě budovala. Bála jsem se rozpadu a rozkladu svého vnitřního světa, ale cítila jsem, že je nutný, abych se ve svém životě mohla posunout dál. Objevilo se velké prázdno, kdy bylo těžké opouštět představy o sobě samé.

Takže co pomohlo vám, teď nabízíte jiným. Kolikrát jste od té doby byla na Sahaře jako průvodkyně?

Za pár týdnů tam poletím po sedmé. Většinou trvá putování dva týdny, ale loni na podzim jsem tam byla s více skupinami, takže na pět týdnů. Jezdíme do Tuniska na jaře a na podzim, poutě pořádáme spolu s jejich zakladatelkou u nás Terezou Černohorskou a jejím manželem Martinem. Ten tam odletěl s chlapama zrovna tento víkend.

Jaké je vaše zázemí v poušti?