Voldemort mezi nohama: jak se školáci baví o sexu

Jak mluvit s dospívajícími dětmi o sexualitě?

Přiměřeně jejich věku. Vždy je ale důležitá otevřenost a ochota nejen odpovědět, ale předtím i naslouchat. Setkávám se s tím, že se dospělí zaleknou otázky od svých dětí, zakoktají se nebo ji odbudou se slovy: „Teď nemám čas.“ Tím ale děláme z tématu sexuality jakési tabu. Ukazujeme, že s ním nejsme v komfortní zóně.

Jak moc jsou dnes rodiče otevření?

Snaží se odpovědi spíše vyhnout. Kdybych pořádala jen kurzy, na které lidé jezdí dobrovolně, mohla bych žít ve své mylné bublině, jak jsou rodiče otevření. Zkušenosti ze škol mě z toho ale vyvádějí.

Upřesním, že tento rozhovor dělám i coby otec devítileté dcery. Dřív se o takových věcech rodiče s dětmi snad vůbec nebavili. Mají si na vše přijít samy nebo jim máme jít naproti?

Vycházejme jim vstříc, protože kde se dnes učí o sexualitě? Na internetu z porna nebo od kamarádů, kteří mohou mít informace zase z porna. Možná někdo z knížek. Když chodíme s našimi programy do škol, vidím nádherně průřez naší společností. Potkávám děti informované, které vše zajímá a znají i věci, které si pak musím googlovat. Na druhé straně jsou děti, které nechtějí nic vědět, protože je pro ně téma nepříjemné. Nejsou zvyklé, že se nahlas říkají slova jako menstruace nebo penis. Většina pak říká: „My se o tom doma nebavíme, ale něco by nás zajímalo.“

Kolik je dětem, o kterých mluvíte?

Ty nejstarší z nich jsou na středních školách, kde už na tato témata paradoxně není prostor v osnovách.

Není na to téma pozdě?

Je, ale na druhou stranu jsou v tom tématu plně, žijí ho, proto je zajímá nejvíc. Když chodíme do 9. tříd, nežijí pochopitelně všichni sexuálně, proto mohou mít pocit, že se jich téma netýká. My ale pořádáme programy i pro mateřské školy a první a druhý stupeň základních škol.

Kdo je „my“?