Dávejme pozor, čím mozek zaměstnáváme. Nechává to v něm otisk

Na jakém principu neuroplasticita, schopnost mozku se přizpůsobit, měnit, či dokonce vytvářet nová spojení, funguje?

Mozek si jakoukoli zkušenost, která jím projede, vtiskává do svých spojů. Cokoli, co se nám děje nebo co cítíme, ať už je to smutek, chuť zmrzliny, hádka s partnerem, nebo učení se novým věcem, se v mozku odráží, protože to aktivuje určitou komunikační dráhu. Opakováním té samé zkušenosti se aktivují stejné dráhy mozku. Časem dochází k jejich postupnému posilování, dráhy se stávají robustnějšími, průchodnějšími, preferovanějšími… Neuroplasticita je tedy reakce mozkové tkáně na opakovanou aktivaci neuronových drah. Dochází k ní na mnoha úrovních, výsledkem může být i rašení nových vláken a vznik nových spojů. V některých oblastech mozku byl prokázán dokonce i vznik nových neuronů.

Takže když se budeme učit cizí jazyk každý den, mozkové dráhy, které tato činnost aktivuje, se posílí, zprůchodní, půjde nám to čím dál lépe. A když jazyk procvičovat přestaneme, neuronová spojení zeslábnou a s nimi i naše jazyková dovednost?

Ano, stejně jako mozek dokáže reagovat na opakovanou aktivaci konkrétních drah jejich posilováním, dokáže i v případě vyhasnutí některé aktivity tyto dráhy pomalu oslabovat, až může dojít k jejich úplnému vymizení.

Tyto procesy vysvětlujete na připodobnění mozku k parku…

Ano, a neuronové spoje k cestičkám v parku. Ty, které nám nejlépe slouží, jsou nejefektivnější, po těch chodí nejvíce lidí. Pěšinka se užíváním postupně rozšiřuje v cestu, je dobře vidět i z dálky a láká další kolemjdoucí, aby se jí vydali. A přesně tak to funguje v mozku. Na tomto připodobnění lze vysvětlit i teorii, která říká, že mozek je entropický systém.

Co to znamená?

Entropie je míra neuspořádanosti nějakého systému. Zdravý mozek se nalézá v optimálním stavu mezi chaosem a rigiditou. Neustále balancuje uprostřed škály mezi totálním chaosem miliardy cestiček, ve kterých se nelze vyznat, a přísně vytyčenými cestami, které nás ale nevedou, kam potřebujeme. Tato teorie definuje deprese a závislosti jako rigidní stavy, kdy užíváme stále stejné slepé cesty. Schizofrenie je pak stav, kde žádné jasně vyšlapané cestičky neexistují a jedinec neví, kudy kam.

Závislosti, deprese a schizofrenie tedy můžeme chápat jako projevy nefunkční plasticity mozku?

Ano, existují hypotézy, které za příčinu těchto nemocí označují narušenou neuroplasticitu. Ostatně se zjistilo, že k plasticitě mozku přispívají i moderní antidepresiva a psychedelické látky. Psychedelika se dnes užívají i k léčbě deprese. Optikou entropické teorie bychom řekli, že navodí stav chaosu, čímž u depresivních lidí naruší jejich zaběhané depresivní cestičky.

Využívá se plasticita mozku i v léčbě dalších nemocí?