Mezi vedlejší škody pandemie patří i rozpadlé rodiny

Jak se odráží rok trvající covidová situace v praxi rodinného advokáta? Přibyla vám práce, nebo naopak ubyla?

Pozoruju nárůst klientely, domácího násilí, agresivity a vyhrocenějších rozvodových situací. Klienti mě oslovují s tím, že už to dál nejde a chtějí se rozvést, že druhá/třetí karanténa byla poslední kapka. „Byli jsme spolu tři týdny doma, vylézali nám kostlivci ze skříní. Nebyli jsme schopni skloubit home office s online výukou, jen jsme se hádali. Už je to neúnosné, chceme jít od sebe.“ Tohle slýchám opakovaně. Partnerské krize eskalují, pandemie slouží jako katalyzátor. Průzkumy ukazují, že obvykle je největší nárůst žádostí o rozvod po Vánocích a letních prázdninách. Rodičům odpadnou pracovní povinnosti a najednou mají dva týdny strávit 24 hodin denně společně. A tehdy zjistí, že spolu nedokážou vycházet a pořád se hádají.

Z tohoto pohledu máme Vánoce kvůli covidu celý rok.

Ano. Panuje nejistota, nouzový stav se neustále prodlužuje, vláda dokola opakuje: „Čekají nás teď krizové týdny.“ Nikdo není schopen říct, kdy se situace vrátí do normálu, nevidíme světlo na konci tunelu. Pro rodiče – a ženy obzvlášť – je situace náročná, protože kromě svých zaměstnání se staly učitelkami, kuchařkami, uklízečkami a celodenními pečovatelkami. Napětí a nejistota se projevuje i ve vztazích.

Mezi kolaterální škody koronavirové epidemie tedy patří i rozpadlé rodiny?

Určitě, s tím souhlasím.

Přináší covidová situace nové problémy i do už rozvedených rodin?

Ano, nejčastěji řeším specifickou situaci kolem distanční výuky. Děti se učí doma, tudíž se doslovně neuplatňují soudní rozhodnutí o stycích s předávkami skrze školy. Někteří rodiče se nejsou schopni dohodnout na nových pravidlech. Ne všichni jsou ochotni druhému rodiči umožnit širší kontakt s dítětem, když se i druhý chce zapojit do online výuky. Přitom podle mě tato doba nahrává tomu zkusit si střídavku, aby si dítě zvyklo na plnění školních povinností v domácnostech obou rodičů. Střídavá péče na zkoušku má ale i své odpůrce. Tvrdí, že děti nejsou pokusní králíci. Vidím nicméně posun oproti loňskému březnu. Rodiče, kteří mají dítě v hlavní péči, vidí, že jim předání dítěte druhému rodiči může významně ulehčit, a řada z nich obrátila. Kde ale dochází k bránění kontaktu běžně, nouzový stav to ještě zhoršuje.

Funguje jako výmluva, proč dítě nepředat?

Bohužel, i s tím se setkávám. Bylo to nové i pro soudy. Musely se vypořádat s otázkami, jestli je nouzový stav a uzavření škol z hlediska rodinného práva změnou, která odůvodňuje odlišnou úpravu péče o dítě, nebo důvod, proč dítě druhému nepředat. Padají předchozí soudní rozhodnutí? Musí rodič předávat dítě druhému rodiči? Může se rodič dostat do jiného okresu pro dítě? Máme děti svěřovat k druhému rodiči na delší dobu?

Rozmlouváte klientovi kroky, které se vám lidsky nepozdávají – třeba použít nouzový stav jako důvod dítě nepředat? Nebo děláte to, co vám klient řekne?