Ženská tvář, mužské jméno. Její občanka uvádí do rozpaků nejen politiky

Viděla jsem na sociálních sítích několik vašich fotek s politiky. Ukazovala jste jim svůj občanský průkaz. Snažíte se jim vysvětlit nesmyslnost stále platného českého zákona, který nutí trans lidi ke kastraci, aby si pak mohli napsat do občanky M nebo F, tedy muž nebo žena?

Ano, vysvětluji lidem podstatu problému. Jsme jedna z posledních zemí Evropy, kde jsou povinné kastrace a lidi často nevědí, proč by to měl být problém. Chodím to vysvětlovat ministrům, byla jsem u předsedy Senátu a taky se scházím s poslanci a poslankyněmi. Součástí mého vysvětlování je i to, že jim ukážu konkrétní příklad z praxe – můj občanský průkaz.

K čemu přesně vás zákon nutí?

Česká republika vyžaduje pro úřední změnu pohlaví nechat si uříznout zdravý kus těla. Jde o úplné chirurgické odebrání pohlavních žláz a s tím spojené nevratné znemožnění reprodukční funkce. V praxi jde o odstranění varlat či dělohy a vaječníků. Je to tedy kastrace. Někdy se uvádí sterilizace, ale to není úplně přesný výraz, protože sterilizace je více obecný pojem, pod který spadá třeba i vasektomie, která je ale teoreticky vratná. Český zákon však vyžaduje doslova trvalé znemožnění reprodukční funkce.

V čem tkví nesmyslnost toho požadavku?

Podle mne je hlavní nedorozumění v tom, že téma trans lidí bylo dlouho podávané jako sexuální téma. Když se scházím s politiky, vždycky jim říkám, že týden má něco přes deset tisíc minut. Ptám se jich, kolik času z toho tráví intimními aktivitami? Podobné to je i s tím, jak moc téma trans lidí souvisí se sexem. LGBTQ+ komunita není sexuální menšina. Když spolu dva gayové žijí, sdílí spolu celý život, jezdí spolu na dovolenou, řeší spolu společné finance… To samé platí pro trans lidi. Žijeme v civilizaci, kde chodíme oblečení, nahotu neukazujeme a jediní, komu do toho něco je, jsou naši intimní partneři nebo partnerky. A to, jak si svůj sexuální život zařídím, je moje soukromá věc. Někdo nemusí mít sexuální život žádný. Anebo si najde partnera, kterému to nevadí.

A z tohoto nedorozumění, že se jedná o sexuální záležitost, podle vás vyplynulo, že jde trans lidem hlavně o to, že mají špatný genitál, který nechtějí?

Ano. U nás to šlo tak daleko, že o tranzici u nás rozhodují sexuologové, přitom to ze své podstaty není sexuologický problém a v zahraničí je to spíš výjimečné. Absurdní na tom je, že zákon vás nutí jen znemožnit vaši reprodukční funkci, nenutí vás vypadat jako žena/muž. Osobně znám několik trans žen, které si nechaly pouze odebrat varlata, penis si nechaly. A to stačí. Mají ženské jméno a v občance mají napsáno, že jsou ženy. Mezi trans lidmi se najde řada těch, kdo opravdu svůj pohlavní orgán nesnesou a bez jeho přeoperování by nemohli být šťastní – ale to se zdaleka netýká všech. Pro řadu z nás je genitál něco, s čím se dokážeme sžít, důležitější je ten běžný život a rizika spojená s operací nemusí stát za to. Mělo by to být individuálním rozhodnutím člověka, nikoli povinnost.

Vy často zmiňujete, že tranzice je individuální. Každý to má jinak.

Přesně tak. Někdo může cítit silnou tělesnou dysforii a k tomu, aby se cítil šťastný, potřebuje genitál změnit. Mnoho lidí je zároveň taky pod tlakem společnosti, že přece na operaci musí, že tak je to správně. Když jsem šla do tranzice, taky jsem nevěděla, jak to bude, a valilo se to na mne ze všech stran. Pak jsem začala brát hormony, změnilo mi to obličej, lidé mě začali oslovovat „mladá paní“ a já najednou věděla, že dokážu ve společnosti bez problému fungovat, a bylo mi lhostejné, co mám mezi nohama. Pro mne to nebylo důležité.

ŽLUTÝ PAPÍREK

Kromě podmínky chirurgického zákroku kritizujete také zákon o matrikách, který znemožňuje si svobodně zvolit jméno, které má člověk v občance.