V USA či Británii je rodič v nemocnici samozřejmost

Jeden z posledních mediálně známých případů se týká maminky z Brna, které v tamní fakultní nemocnici řekli, že nemůže přes noc zůstat se svou rok a půl starou kojenou dcerou se zánětem mozkových blan. Kde se podle vás bere postoj řady českých nemocnic, že dítě nemůže mít u sebe někoho blízkého permanentně?

Vysvětlením může být to, že v nemocnicích stále pracují zdravotníci, kteří zažili dobu, kdy tam nemohli být žádní rodiče a kdy se novorozené děti ukazovaly otcům z okna.

Není tento stav způsoben i tím, že se nemocnice chtějí vyhnout potížím s rodiči, kteří by jim mohli mluvit do jejich práce nebo by třeba byli hodně emotivní? A proto to raději zakážou všem?

Je pravda, že občas od zdravotníků zaznívá argument, že rodiče jsou emočně rozhození a pak je dítě taky rozhozené. A že když tam rodiče nejsou, dítě mnohem lépe spolupracuje. Právně je každopádně zákaz přítomnosti rodičů problematický, a to v mnoha ohledech. Kromě porušení práva dítěte tu jde taky o poskytování péče se souhlasem zákonného zástupce. Pokud rodiče nejsou na místě, je pro zdravotníky komplikovanější získat od nich souhlas s péčí. Současná praxe bohužel ukazuje, že se péče bez souhlasu rodičů poskytuje často.

Ještě zůstanu u otázky týkající se emotivních rodičů. Není to z pozice zdravotníků legitimní obava? Mají na emočně rozhozené matky a otce lékaři a zdravotní sestry čas?

V nemocnici ale nemusí být na všechno jen lékař nebo sestra. Můžeme se vydat cestou multidisciplinární péče, kdy svou roli plní kromě lékaře a zdravotní sestry také psycholog, sociální pracovník nebo herní specialista (herní specialista pracuje na dětských odděleních, v zahraničí bývá členem ošetřujícího týmu – pozn. red.).

ZÁKON, KTERÝ VYVOLÁVÁ SPORY

Co říká zákon? Mám, nebo nemám jako zákonný zástupce právo být se svým dítětem po celou dobu jeho hospitalizace?

Práva pacientů definuje zákon o zdravotních službách, konkrétně paragraf 28. U dětských pacientů se zde mluví o právu na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Netýká se to ale výhradně jen rodičů. Stejně tak tam mohou být pěstouni anebo třeba babička, pokud k tomu dá zákonný zástupce svolení. Tento paragraf ale obsahuje ještě takový dodatek, a to že přítomnost musí být v souladu s jinými právními předpisy, s vnitřním řádem nemocnice a nesmí narušit poskytování zdravotních služeb.

A to je onen kámen úrazu a důvod sporů mezi rodiči a nemocnicemi?

Ano. Tento dodatek vyvolává kontroverzi, protože nepanuje shoda na tom, co má a může v souvislosti s právem na přítomnost stanovit vnitřní řád nemocnice a kdy přítomnost rodičů narušuje poskytování zdravotní péče.

Vy se už několik let věnujete případům, kdy si rodiče na postup nemocnic rozhodli stěžovat. Čím argumentujete?