Jako malá prosila rodiče, ať jdou od sebe. Mluvme o rozvodech, říká dnes

15. července 2022

Jarmila Štuková se proslavila jako fotografka, která jezdí do válkou a chudobou sužovaných oblastí. Stále častěji ale vstupuje do veřejného prostoru ještě jinak. Už dlouho se věnuje prevenci proti popáleninám a nyní se nově vrhla do problematiky rozvodů. Jejím přáním je, abychom rozpad vztahu zvládali s větším nadhledem a mysleli u toho na děti, které se až příliš často stávají oběťmi boje mezi dospělými.

Nedávno měla premiéru hra Rozvod aneb V mezích přijatelné normy. Zároveň vyšla i kniha nazvaná Rozvod šestkrát jinak. Obojí je váš nápad. Proč jste se rozhodla dostat do veřejného prostoru debatu o rozvodech?

Sama jsem z rozvedené rodiny, a i když jsem nezažívala úplné šílenosti, tak si s sebou některé věci nesu dodneška. Druhý důvod je, že můj dlouholetý kamarád je Radek Ptáček, profesor psychologie, který už mnoho let píše znalecké posudky, které jsou potřeba, když se někdo rozvádí a nedokáže se dohodnout na péči o děti.

Takže jste od něho znala všechny ty smutné historky ohledně tahanic o děti?

Ano, znala. Tím, že jsem vystudovala DAMU a mám kolem sebe divadelníky, napadlo mě udělat divadelní představení…

… a taky knihu.

Ano, na začátku bylo v plánu, že knihu napíše Radek Ptáček sám, ale nakonec jsme to udělali jinak. Oslovili jsme známé spisovatelky a spisovatele s prosbou, aby nám každý napsal jednu povídku. A každou povídku navíc doprovodil jiný výtvarný autor.

Radek Ptáček ke každé povídce napsal velmi citlivý komentář, do něhož vložil svoji profesní zkušenost. Mimochodem, on taky moc dobře píše.

Mně se líbí zejména jeho laskavost. Domluvili jsme se, že nikdo nechce číst knihu, kde vás budou lynčovat za to, že se rozvádíte. Zároveň jsme ale chtěli, aby kniha trochu mapovala stále se opakující scénáře, které během rozvodů vznikají. Radek sepsal svoje zkušenosti z různých kauz tak, aby měli literáti při psaní povídky inspiraci opírající se o fakta – a k tomu pak vždycky přidal svůj komentář. Když jsem postupně dostávala povídky, mnohdy mne mrazilo. Stejně jako když mi Radek posílal anonymizované posudky, které byly někdy neskutečné. Z nich jsem pochopila, že velmi často velmi chytří lidé dokážou být neuvěřitelní manipulátoři a do svých manipulací vtahují bohužel i své děti.

Ty posudky jsou hodně podrobné?

Slovo od slova tam je, co říká matka, otec, sociální pracovnice, psycholog, právník, soudkyně. Nevěřila jsem tomu. Mnohdy jsem si myslela, že to musí být fikce. Někdy jsem to ani nebyla schopná dočíst. Já obvykle moc nepláču, ale jakmile jde o děti, tak mne to dostane.