Byl jsem průšvihář, říká učitel, který mění české školství

Když to počítám, musel jste začít učit hned po maturitě. Je to tak?

Ano, když jsem po maturitě nastoupil na pražskou pedagogickou fakultu, oslovilo mne Gymnázium Přírodní škola, kde jsem studoval, zda bych zde nemohl suplovat dějepis a občanskou výchovu. Následně jsem na snížený úvazek učil i jinde.

Jaké to bylo, se ve dvaceti bez zkušeností postavit za katedru?

Moje gymnázium mi dalo kromě jiného dvě skvělé zkušenosti. Do maturity musel každý student odučit na škole asi deset hodin v nižších ročnících pod vedením učitele. Zároveň jsme jezdili pomáhat do dětského domova v Pyšelích. Obvykle se do dětských domovů přivážejí věci, ale dětem mnohem víc chybí pozornost a čas strávený s někým. Hráli jsme s nimi fotbal, někdy je doučovali. Tam jsem si vyzkoušel, že mě práce s dětmi baví, a to i s problémovými.

Šla skloubit práce ve škole a studium na vysoké škole?

Zjistil jsem, že to při studiu jde stíhat a že mne to naplňuje.

Představuji si, že taková kombinace nese tu výhodu, že můžete průběžně srovnávat, co se vám z nabytých znalostí z pedagogické fakulty hodí v praxi.

To je pravda. Jednou jsem seděl v plné aule studentů, což není žádná didaktická hitparáda. Bohužel vysokoškolský systém v ČR je nastaven tak, že je to nejlevnější varianta. Na té přednášce se řešily děti s problémovým chováním a s poruchami učení a pro mne to najednou byly úplně jiné informace: mohl jsem si informace spojit s dětmi, které učím, sáhnout si do konkrétních situací, které jsem zažil, zasadit to do kontextu.

O pedagogických fakultách se často říká, že se dlouhou dobu studenti učí fakta, tedy například budoucí učitelé dějepisu se učí letopočty, ale moc už se neučí, jak vlastně učit. Praxe na školách bývala také minimální. Mění se to k lepšímu?

Víc praxe je určitě potřeba. Zároveň platí, že nestačí jen samotný nárůst počtu hodin strávených na praxi ve škole. Já sám jsem zažil dva úplně odlišné přístupy. Jedna paní učitelka, která mě měla na starosti, mi řekla, že nechce, abych se chodil dívat do jejích hodin. Druhá učitelka mi sice dávala zabrat, chtěla hodně promyšlené přípravy do hodin, ale zároveň se mi hodně věnovala, určitě nad rámec těch asi třinácti stovek, které za to dostala.

Budoucím učitelům musíme pomáhat

Studujete na pedagogické fakultě v Praze. Jak to nyní vypadá s praxí na pražské pedagogické fakultě?