Chachaři z černého města. Jazykovědec zkoumal Ostravu

Jaká je Ostrava? Respektive, když použiji termín z vaší disertace, do jakých rámců Ostravu vkládáme?

Je to město hornické a hutnické. Byť je to naše třetí největší město, tak je vnímané jako periferie. Je černé, znečištěné. Osudové. A pod tím vším je možná hlavní rámec – Ostrava jako drsné město.

Pročítal jste knihy s ostravskou tematikou či knihy zasazené do prostředí Ostravy. Poslouchal jste, jak se o Ostravě zpívá, jak o ní mluví studenti či jaké vtipy se o ní vyprávějí. Změnilo se něco v tom, jak ji vnímáme, když porovnáme minulost a přítomnost?

Jedním z příkladů změny může být festival Colours of Ostrava. Zakladatelé festivalu vlastně interpretační schéma „černá Ostrava“, které je dlouhodobě usídleno v českém jazykovém obrazu světa, přebarvují. Já ve své práci používám pro tuto změnu slovo přerámcování. Snaží se říct, že není černá, ale barevná, otevřená a pestrá. Jiná skupina lidí se snaží Ostravu zbavit její černé nálepky tím, že vyzdvihuje její městskou zeleň a zelené vrcholky nedalekých Beskyd.

Zároveň je ale populární industriální turistika…

Ano, pro turistický sektor to spíše neplatí, ten stále láká turisty na černotu, hledání drsné krásy či krásy v ošklivosti. Přitom uhlí se v Ostravě už dlouho netěží, není tam ani jeden funkční důl, nejbližší je na Karvinsku. Ostrava už sice přišla o své horníky, jazykový stereotyp má ale obrovskou setrvačnost, proto černá v jistých ohledech zůstává.

Ve vaší práci srovnáváte odlišné vnímání Ostravy v dotazníkovém šetření mezi pražskými a ostravskými studenty. Co jste se od nich dozvěděl?

Asociace Ostravy jsou v podobně pojatých dotazníkových šetřeních většinou dost nekompromisní až kruté. Pražští studenti převážně odpovídali, že je to špinavé, hornické město se znečištěným ovzduším. Odpovědím vévodil smog. Psali, že je to daleko, někteří vzpomenuli Nohavicu, Baník a nějaký aspekt „ostravštiny“ – krátké vokály, nářeční „bo“, „pičo“ nebo „cyp“. Je ale nutné dodat, že většina pražských středoškoláků s Ostravou neměla vlastní zkušenost, řada vůbec nevěděla, co má psát, a tak uvedli výhradně, co o ní slyšeli. Tyto asociace z doslechu jsou však právě velmi cenné, protože odkazují ke stereotypu Ostravy, tedy k tomu, co o ní říká sám jazyk.

A co si o svém městě myslí Ostraváci?

Dvěma dominantními aspekty jejich odpovědí byly „domov“ a „znečištěné ovzduší“. Aspekt domova jako asociace rodného města příliš nepřekvapí, ale v odpovědích ostravských studentů byl silně akcentován a v mnoha odpovědích se projevoval patriotisticky. Myslím, že právě tento rozpor je pro vztah mnoha Ostravanů ke svému městu příznačný. Někdy až vyhrocené líčení negativ Ostravy jejími obyvateli vytváří v kombinaci s hrdostí, že jsou takového města součástí, unikátní ironicko-cynický postoj. Tím mi jsou obyvatelé Ostravy sympatičtí a blízcí. Tahle hrdá sebeironie je evergreenem u Nohavici, úspěšně s ní pracoval Ostravak Ostravski a celá řada více či méně přesvědčivých mediálních postav ztvárňujících „echt“ Ostraváky.

Sám jste z Prahy. Proč jste si vybral ke zkoumání zrovna Ostravu a ne třeba Brno či rodné město?