Obchod s lidmi jede i v Česku, od 90. let se proměnil

20. června 2023

Pojem obchodování s lidmi si řada lidí spojí s dalekými regiony typu střední nebo jihovýchodní Asie. Jenže to je omyl, obchod s lidmi se týká i České republiky, podle odhadů až desítek tisíc lidí. Jsme přitom zemí zdrojovou, tranzitní i cílovou. Jak obchod probíhá, kdo jsou pachatelé a kdo oběti a proč jde o trestný čin, který se velmi těžko prokazuje, vysvětluje Markéta Hronková, ředitelka nevládní organizace La Strada.

Začněme, prosím, obecně. Co je vlastně obchod s lidmi a kde všude probíhá?

Je důležité říct, že k obchodu s lidmi dochází úplně všude, na celém světě. Jde o velmi závažný trestný čin, přičemž nikoli proti státu jako třeba v případě převaděčství, ale proti danému jedinci. Aby šlo o obchod s lidmi, musí tam být přítomny tři aspekty. Prvním je transport. V souvislosti s ním si řada lidí představí, že obchodování s lidmi se vždycky děje přes hranice. Ale to je omyl, obchoduje se i v rámci jednoho státu, nebo dokonce města. Transport tedy spočívá spíš v tom, že člověka vytrhnete z jeho sociálního prostředí.

Vykořeníte ho, izolujete od jeho záchranných sítí?

Přesně. Pak je tu druhá podstatná část obchodu s lidmi, a to je vykořisťování. To znamená, že obchodník profituje z toho, co obchodovaný dělá. Ať je to nucená prostituce či nucená práce. A třetím aspektem je donucení. Pod tím si zase mnozí představí, že oběť musí být zamčená někde ve sklepě, zdrogovaná, ne-li dokonce přivázaná k topení.

Ale tak to není?

Ne. Donucení může být mnohem subtilnější. Obchodník zneužívá závislostí lidí, jejich zranitelnosti, vydírá je přes rodinu a tak dál. Takže to jsou tři aspekty obchodu s lidmi. Zločinu, který je velmi závažný, ale zároveň velmi těžko prokazatelný.

Jak to?

Protože abyste někoho mohli odsoudit jako obchodníka s lidmi, musíte mu prokázat všechny tři tyto aspekty najednou. A prokazovat třeba donucení je velmi těžké – zvlášť pokud se nebude jednat o donucení fyzické. Pro policii i státní zástupce je to opravdový boj a stává se, že když takového člověka mají a zároveň tuší, že obchodování nepůjde prokázat, snaží se ho dostat aspoň na jednu ze složek, třeba vykořisťování. Klasický vrabec v hrsti – a já tomu rozumím. Je lepší, když pachatel odejde aspoň s nějakým trestem, než aby od soudu odešel osvobozený jen proto, že se nepodařilo prokázat všechny tři složky obchodu s lidmi. Na druhou stranu, případů souzených jako obchod s lidmi v Česku přibývá.

Čím to je?

Třeba tím, že jsou státní zástupci, kteří se na tento typ zločinu specializují. Vyšetřuje to Národní centrála pro boj s organizovaným zločinem, lepší se i práce s identifikací obětí. Prostě trend je pozitivní, což je strašně důležité.