Kdybych neodešla do Bohnic, pravděpodobně zemřu, říká zpěvačka I Am Rosie

V rozhovoru se snaží analyzovat, co postupně ničilo její psychiku. Vypráví třeba, jak v osmnácti letech provázela umíráním blízkého přítele s cirhózou jater.

Mluví o tom, jak nikdy necítila podporu pro svoji hudební kariéru ze strany nejbližších a jak se před pěti lety poprvé musela vyrovnávat s depresí a úzkostnými ataky: „Protože jsem vůbec nemohla spát, lékaři mi tehdy prvně předepsali stilnox.“

Krize vyvrcholila v posledním roce, kdy jí dva blízcí přátelé spáchali sebevraždu, a hlavně zemřela paní, kterou vnímala jako svou milovanou nevlastní babičku, sbormistryně Blanka Kulínská: „Celé dětství jsem chodila do Bambini di Praga a vždycky měla pocit, že mi snad nikdo nerozumí tak dobře jako ona. Blance jsem se mohla až do posledního dne s čímkoli svěřit, bez ní jsem si najednou připadala trochu ztracená.“

Snažila se co nejvíc času prospat, v posledních měsících už brala prášky po hrstech, občas je zapíjela alkoholem.

„Letos v červnu jsem se málem utopila v akvaparku,“ vzpomíná I Am Rosie na nejhorší chvíle. „Měla jsem v sobě šest hypnogenů, zapila je šesti panáky, v divoké řece jsem přestala vnímat, zachránila mě ségra.“