Výchova chlapců v Bodø. Fotbal nad polárním kruhem

S fotbalovými výjezdy je to podobné, jako když sázíte sportku. Pokud jste normální, v jackpot nevěříte, ale kupujete si snění: co kdyby přece?

V mém případě takové snění ustává minutu před slosováním, na které se pak ani nedívám – najednou jsem v klidu a vím, že budu potěšen případnou stokorunou.

Co se týče výjezdu do norského Bodø, báječných bylo šest týdnů před zápasem. Už v květnu se k všeobecnému překvapení ukázalo, že Bohemka skončí v lize čtvrtá, a dostane tak šanci zahrát si evropské poháry. Poprvé po šestatřiceti letech – například já si na poslední dvojzápas s belgickým Beverenem nevzpomínám, bylo mi devět.

Synu Bartolomějovi je deset, na Bohemku chodil už s plínkou, dnes za ni i hraje, tak jsem se zařekl, že ať nám vylosují soupeře odkudkoli, pojedeme.

Načež začne ono krásné snění. „Chtěl bych do Portugalska,“ hlásí Bárt.