Párky a sny

Když na sklonku socialismu odjížděla moje maminka se středoškoláky na chmelové brigády, vypuklo u nás doma vždycky párkové období. Právě u ohřevu několika nožiček z místní samoobsluhy totiž končilo tátovo gastronomické umění. Ne že bych byl v mládí vybíravý, ale třetí týden po sobě už ani pečlivé střídání kremžské a plnotučné hořčice nepřinášelo pocit bůhvíjaké rozmanitosti.

Dlužno říct, že v tomto směru jsem rodinnou tradici příliš neposunul. K párkům dovedu přidat ještě těstoviny a za absolutní vrchol svého kulinářského snažení považuji řízky v trojobalu na Štědrý den.

Oč jsem v kuchyni bídnější, o to raději ochutnávám jídla od těch, kdo vaří výborně. Zdá se mi, že jich přibývá a počet zajímavých podniků na české scéně roste. Zkušení šéfkuchaři se nebojí přicházet s novými koncepty, a navíc se objevují čerstvé mladé tváře. Mimořádné restaurace už nejsou záležitostí jen těch největších měst. To vše se ukazuje i ve speciální gastronomické sekci, kterou jsme přichystali do tohoto vydání Reportéra.

Mám z toho kulinářského obrození upřímnou radost – vždycky rád vidím, když se někomu daří. Podobně přeji úspěchy třeba sportovcům, vědcům nebo umělcům. Potěší mě, když dovedou vyniknout i v mezinárodním srovnání.

Touto optikou jsem se díval i na diskusi o tom, zda má stát v době úspor obětovat deset milionů korun ročně po dobu pěti let na to, aby byly české restaurace a hotely zařazeny do mezinárodního michelinského hodnocení. Debata je to zcela legitimní, i u nás v redakci na to máme různé názory. Já patřím k těm, kteří si myslí, že to smysl dává.

Hlavní přínos nevidím ani tak v příjmech z gastronomické turistiky, o kterých se mluví. Nejdůležitější je, že ti nejlepší dostanou příležitost zazářit. A že inspirují následovníky a další generace. To může posouvat českou gastronomii na všech úrovních podobně, jako úspěchy špičkových sportovců a umělců motivují mladé holky a kluky. Ne každý to dotáhne k olympijské medaili, na Oscara nebo na Michelina, ale spousta o tom může snít.

Není až tak důležité, jestli si sen o hvězdičce splní pět, nebo patnáct nejlepších, podstatné jsou ty stovky a tisíce, které inspirují. Mezi kuchaři, dodavateli surovin, farmáři… Pak už to můžeme pocítit na jazyku skoro všichni. V tom je totiž kouzlo snění a otevřených příležitostí.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné léto, příjemné kulinářské zážitky a hezké čtení.

P.S.: Příští číslo vychází v pondělí 11. září.