Jen když vás necháme, pane fabrikante!

Jeho prarodič vlastnil „továrnu hořčice a poživatin“ ve Dvoře Králové, která nesla název H. B. Allan. „Děda se původně jmenoval Hynek Boleslav Althammer. Příjmení si nechal změnit po první světové válce, ve které jako voják musel narukovat za Rakousko-Uhersko,“ vysvětluje vnuk a hlavní postava následujícího příběhu Pierre Allan. „Otec mi vyprávěl, jak si tenkrát Češi mysleli, že je Němec, a Němci zase, že je Žid. Židé ovšem věděli, že je Čech. A skutečně to byl velký český patriot,“ dodává.

Příjmení Allan přišlo královédvorskému továrníkovi dostatečně kosmopolitní na to, aby pomáhalo setřásat dohady, jestli je Němec, Žid, nebo Čech. Jeho podnik se specializoval na výrobu hořčice, vanilkového cukru a prášku do pečiva, v roce 1939 převzal řízení syn Vilém. V průběhu války výroba paradoxně vzrostla, protože na rozdíl od Německa se v Čechách nebombardovalo. Po osvobození už pracovaly ve firmě H. B. Allan dvě stovky zaměstnanců, sortiment se rozšířil o výrobu umělého medu a šumáků.

Pierrovi rodiče Vilém a Soňa se seznámili ve Dvoře Králové, odkud oba pocházeli, v roce 1945 se vzali. „Otec pak začal jezdit nakupovat balicí stroje do Švýcarska a rovněž do Itálie. A tady při jedné z cest zaslechl, že by se italští komunisté mohli dostat do vlády. To ho vyděsilo,“ vypráví Pierre Allan. Dodává: „Někdy okolo Vánoc či Silvestra 1947 se konalo tradiční setkání se zaměstnanci, a když jim otec sděloval vize na příští rok, z davu se ozvalo: Když vás necháme, pane fabrikante, když vás necháme!“

Strach ze třetí světové

Po únorovém převratu Vilém a Soňa Allanovi neváhali: hranice překročili už v noci z 29. února na 1. března. Dojeli do Švýcarska, ale nepobyli tam dlouho. „Otce přepadly obavy z třetí světové války a z toho, že by se celá západní Evropa mohla dostat do vlivu Sovětského svazu,“ říká jeho syn Pierre. V té době probíhala i krize způsobená sovětskou blokádou Berlína, která vedla k rozdělení Německa na Západní a Východní.

Manželé Allanovi – jí bylo pětadvacet, jemu dvaatřicet – měli na vybranou, jestli zamíří do Kanady, či Austrálie. Vybrali si však Afriku, odkud to měli blíž do západní Evropy, kam Vilém Allan přesunul část svého podnikání. „I v Maroku se otci podařilo vybudovat továrnu na výrobu šumáku a vedle toho se věnoval stavitelské činnosti – jeho firma stavěla jednoduché vily,“ vypráví Pierre, který se narodil v roce 1952 jako jediné dítě manželů Allanových.