Nesnesitelně levné maso

V polovině června se začal život v nejlidnatější německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko zvolna vracet do normálních kolejí. Po týdnech omezení kvůli nemoci covid-19 otevřely bary a koupaliště a lidé se začali těšit na rodinné slavnosti a dovolené.

Avšak optimismus, že pandemie je poražená, vzal rychle zasvé.

V obřích jatkách firmy Tönnies v obci Rheda-Wiedenbrück v oné spolkové zemi se objevilo velké ohnisko nákazy. Brzy vyšlo najevo, že novým typem koronaviru se zde kvůli ignorování hygienických předpisů nakazila čtvrtina z celkových 7 000 zaměstnanců. Do okresů Gütersloh a Warendorf se opět vrátila omezení a karantény, a nejen jejich obyvatelé se začali ptát: Jak je to možné? A kdo za vše nese odpovědnost?

Odpovědi na zmíněné otázky ukazují odvrácenou stranu toho, čemu se říká třeba německý hospodářský zázrak nebo německý ekonomický motor Evropy.

Lidé jako stroje

Jisté je, že problémy německého masného průmyslu nevznikly včera nebo předvčírem. O nekalých praktikách v branži a větších či menších aférách informují německá média se železnou pravidelností už desítky let. Investigativní magazín Report Mainz veřejnoprávní televize SWR uvedl, že o samotné firmě Tönnies poprvé točil již v roce 2005 – šlo tehdy o podezření, že její zaměstnanci přelepovali na výrobcích etikety s datem trvanlivosti. Následovaly skandály s ilegální instalací kamer v prostorách firmy včetně dámských šaten a podezření, že výrobce šidí směsi mletého masa.