Špatná termika

Marta už hodnou chvíli pozorovala oblohu z okna jedoucího auta. Sledovala bílé pruhy za letadly a v duchu se bavila představou, jak by si je asi vykládala Martinka. Je to šlehačka, kterou z mraků našlehají vrtule? Cestička z cukrové vaty, kterou si piloti značí cestu zpátky?

Musí se jí zeptat, až se probudí. Pohledem sjela k její hlavičce, která se v autosedačce zase svezla příliš na stranu. To dítě to odskáče problémy s páteří, řekla si v duchu a zakabonila se. Sama ví, jaké to je, tu a tam ji záda bolí jako čert.

Tohle u své holčičky nemůže připustit, musí Martinku přihlásit na jógu pro děti. Existuje vůbec nějaká jóga pro děti? Určitě ano, Naty z aerobiku chodí s malým Ríšou na angličtinu pro kojence, což je tedy podle Marty pěkná blbost. Skoro stejná jako si říkat Naty, když se jmenujete Renata, je vám dvaačtyřicet a máte sto pět kilo. Kdo ví, jak si říká ten její připlešlý manžel, co Renatu tu a tam vyzvedává po aerobiku a pořád se tváří, jako by mu nadloubali. Nejspíš Romeo. Nebo Džery.

Na co je dobré šišlat na tříměsíční dítě „How do you do, baby? Is this howno in your pants?“, to Marta skutečně neví. Pokud jsou lidi ochotni platit za takové blbosti, proč by neexistovalo něco tak potřebného a smysluplného, jako je jóga pro děti?

Upravila Martince hlavu, jako už touto cestou nejmíň posté, a zadívala se zpět na oblohu. Do zorného úhlu jí vletělo letadlo táhnoucí větroň. Nebo že by větroň tlačil před sebou motorové letadlo? To by mi Martinka mohla věřit, uchechtla se v duchu.