Ostravský kotlík

O přípravách letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava.

Často se mi stává, že dostanu takový hezký, drobný nápad, který ale po čase nabobtná. Kvůli tomu teď trochu trpím nejen já, ale i spousta mých spolupracovníků, kteří mají pracovní fičák šestnáct hodin denně.

Oč jde: Loni jsem si chtěla o festivalové neděli odpočinout od muziky a zašla na diskusi o varšavském povstání. Šokovalo mě, že je tam narváno, a jak pozorně lidi poslouchají; řekla jsem si, že pro příští ročník zorganizujeme konferenci, které jsme vymysleli název Meltingpot, tavící kotlík. Jenže kotlík se nám neustále zvětšoval a nakonec přijede sto padesát mluvčích z devatenácti zemí. Jeden z nich, Robert Fulghum, mi tuhle řekl: „Většina festivalů se pořádá proto, aby se lidi bavili, ale vy chcete, aby u zábavy i mysleli. Což se mi líbí.“

Těším se třeba na laureáta Nobelovy ceny za fyziku Dana Shechtmana. Na novináře Chrise Hedgese, který má Pulitzerovu cenu. Na Leonarda Mlodinowa, což je teoretický fyzik a scenárista seriálu Star Trek. Na Timothyho Snydera, který ukazuje, že historie je bitevním polem současnosti. Na horolezce Jamieho Andrewa, který přišel o všechny končetiny, ale znovu začal sportovat, nebo na paní Gulalai Ismailovou, která bude mluvit o emancipaci žen v Pákistánu…

Příprava Meltingpotu je vyčerpávající, ale je to práce nádherná, protože ji děláme s chytrými lidmi, které nadchlo propojení hudebního festivalu s konferencí myšlenek.

Autorka je ředitelka festivalu Colours of Ostrava.