Průměrní, hloupí i chytří, duši si v půllitru jitří
12. dubna 2015
foto Dan Materna / Mafra
Xavier Baumaxa právě vydal album jménem Pijano. Je vynikající, ale místy překvapivě posmutnělé. Z následujícího textu možná pochopíte důvod. Autor rozebírá pět písní z nové desky, které osobně považuje za klíčové, a otevřeně říká: „Vypil jsem toho na několik životů.“
I.
„Soužití s tebou mě jen zabíjí,
a přitom chlastá, srká, lemtá − prostě popíjí
a pak mi vyčítá, co nocí a co rán
vracím se domů
nacamrán…“
Píseň Alkeholki je o tom, jak my, píči (synonymum pro slovo pijáci, poznámka redakce), zůstáváme v hospodě až do ježka a naše drahé, obětavé ženy na nás musí doma čekat, většinou marně.
Některým z nich dojde trpělivost, takže hledají nového topiče, který by s nimi udržoval teplo rodinného krbu. My jim totiž pouze zatápíme, zatímco ony chtějí někoho, kdo by se přikládal.
Při našem návratu je již rodinný krb vyhaslý, takže nám nezbývá než nasypat si popel na hlavu, ačkoliv tam již máme máslo.
Není divu, že některé z trpělivých žen tuto situaci neunesou, a aby vůbec byly schopny koučovat domácnost a děti, dají si k tomu občas doma dvojku.
Podpořte Reportér sdílením článku
Písničkář a kytarista.
