Covid, vědci a média. Kdo alarmisticky přestřelí nebo naopak situaci podcení, přichází o kredit
25. května 2021
25. května 2021
Jaká má být mediální role vědců a vědkyň? Mají jen informovat, nebo smějí i usilovat o ovlivnění veřejného mínění? Má expert právo publikum vyděsit, nebo se ho naopak snažit ušetřit strachu? „I vědci jsou lidé, takže je obyčejné sociální a kognitivní procesy mohou dotlačit k extrémním tvrzením. Dostat se do médií pro řadu vědců znamená pokušení opustit svou expertizu a postupně se začít vyjadřovat téměř k čemukoli,“ říká sémiotik, pedagog Univerzity Karlovy a bývalý ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Josef Šlerka.
„Když vědec řekne, že existuje slušná pravděpodobnost, představí si nějaký procentuální odhad, zatímco pro novináře to může znamenat sdělení, že se to stane. Jazyky vědy a médií nejsou zkalibrované: může se stát, že vědec něco řekne, a to, co si pak přečte v titulku, mu samotnému připadá absurdní,“ zahajuje vyprávění o mediální roli vědců a vědkyň Josef Šlerka z Ústavu informačních studií a knihovnictví Karlovy univerzity.
Vzápětí se ujišťuje, že dostane rozhovor k autorizaci: „Protože jde o téma, kde záleží na každé formulaci. Což platí pro mediální vyjádření vědců obecně.“
Pandemie u českých vědců podle Šlerky odhalila řadu kvalit. Novináři obvykle volají pořád těm samým expertům, ale patnáct měsíců pandemie je donutilo objevovat nové tváře. Do veřejného diskurzu se tak dostala řada lidí, kteří svým oborům rozumějí a jsou schopni je vysvětlovat. Zároveň se vědci ve jménu společné věci spojili napříč obory.
Rozhovor přinášíme díky spolupráci s magazínem vysokých škol Universitas. Kromě rozhovorů a aktualit tu najdete třeba téma o tom, jak současná pandemie mnohem drtivěji postihuje ženy-vědkyně. A nebo o tom, jak se české vysoké školy spojily, aby bojovaly s plagiátorstvím.
„Propojily se stovky lidí, kteří se předtím neznali, a společně modelují, radí ministerstvu, analyzují data, podílí se na nejrůznějších objevech. A zjistili, že hrají silnou společenskou úlohu. Takže se česká věda najednou ocitla ve světle lamp. Ukázalo se, že máme v debatě silné postavy, což je dobrá zpráva,“ říká Šlerka.
Média by ale ještě potřebovala pochopit, jak zacházet s omylností – a vědci zase, jak omyly a pravděpodobnostní závěry vysvětlit médiím. „Pokud nevyjde nějaký model, ve vědě se jedná o zásadní zjištění, vede to ke zkoumání, proč nevyšel. Právě práce s chybou a s omylem je zásadní předností vědecké práce. Ve veřejném prostoru má ale vědec často pocit, že když se něco nepovede odhadnout, byla to fatální chyba – což mu pak také předhodí kritici a odpůrci.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Vystudoval neuropsychologii na Maastricht University. Píše pro různá média, například časopis Vesmír, Finmag nebo magazín vysokých škol Universitas.