Zase tu budou lázně

Kdo tudy jezdí často, ví, že v Liběchově se bere volant do obou rukou. Ta zatáčka na silnici od Mělníka je prudká a člověk v ní rozhodně nemá čas rozhlížet se kolem, spíš kouká, jestli se v protisměru nevyřítí nějaký kamion. Škoda. V té zatáčce je totiž budova, která má potenciál oživit donedávna zapadlé městečko Liběchov. Místo, které – ač je součástí severního kusu Středočeského kraje – patřilo za války k sudetské části třetí říše a podle toho taky dlouho vypadalo.

„Jednou z toho tady bude takový malý Český Krumlov,“ říká Dušan Thurzo. Celkem nevlídný pohled z okna na domky v oparu z kouře a mlhy mi říká, že sebevědomí mu nechybí. Místnost, kde sedíme, je ale důkazem, že Dušan umí věci dotahovat do konce.

Útulný a opravený byt, z trouby voní kuře. Těžko věřit, že ještě před třemi lety by na stůl, kam Dušanova partnerka Abigail zrovna servíruje oběd, nejspíše kapalo děravou střechou. Ze staré evangelické fary udělali perfektní bydlení. „Zhruba po třech letech oprav jsme viděli, že už na tomhle domě brzo nebude do čeho píchnout, a tak jsme se poohlíželi po nějaké zajímavé ruině,“ nadechuje se k dalšímu vyprávění Dušan, zatímco k němu zezadu přistupuje jeho přítelkyně a snaží se ho za tyhle řeči s úsměvem přiškrtit.

Starý mlýn v zatáčce pořídil za necelý půlmilion. „Za to bych si v Praze nekoupil ani garáž,“ říká. Mlýnice nemá okna, stodola u ní má propadlou střechu, náhon je zanesený. No nekupte to.

Vystudovaný archeolog a zoolog odešel před lety z Bratislavy, prý i kvůli tomu, jak necitlivě metropole zachází s historickými budovami. Svůj despekt ke slovenskému městu, v němž kdysi vyrostl, jako by dával najevo i tím, že důsledně – a dobře – mluví česky. V Liběchově našel hodně dalších staveb, které se ještě zachránit dají. Zámek, Židovský dům, spoustu chalup.