Doba po brexitu

Byl to skutečný šok. Předposlední červnový čtvrtek rozhodla většina britských voličů, která se dostavila k referendu, že Spojené království by mělo vystoupit z Evropské unie. Ponechme nyní stranou důvody, proč se tak stalo; ponechme stranou i otázku, zda se Velká Británie nestane brzy malou, protože Skotsko a Severní Irsko hlasovaly pro setrvání. Soustřeďme se naopak na to, co se bude dít dál v Evropě, jaký to bude mít dopad na Evropskou unii, případně na Česko.

Jak daleko zajít

Evropskou unii čeká nepochybně velmi obtížné období; bezprostředně po referendu se zdálo, že existují tři základní scénáře, podle kterých by se mohla situace vyvíjet.

První scénář vypadal tak, že odchod Británie přinutí ostatní členské země učinit zásadní kroky směřující zejména k větší politické integraci Unie, jíž až dosud bránila především Británie. Tento scénář však předpokládá, že brexit neposílí podobné odpadlické tendence v ostatních členských státech – a také to, že se EU podaří velice rychle definitivně vyřešit jak uprchlickou krizi, tak pravidelně se opakující krize kolem Řecka, která narušuje důvěru ve stabilitu zóny zemí platících eurem.

Tento scénář se jevil jako nepravděpodobný už proto, že lze jen stěží očekávat, že se najednou změní negativní postoj velké části evropské veřejnosti k prohlubování evropské integrace.

Druhý scénář, který se zdál po referendu nejvíce pravděpodobný, by bylo stále větší uplatňování principu takzvané vícerychlostní Evropy, kdy se část členských zemí integruje rychleji a hlouběji než zbytek Unie. Ve stávajících podmínkách by to s největší pravděpodobností znamenalo integraci států platících jednotnou evropskou měnou; eurozóna by se postupně vyvíjela v politickou unii. Ostatní země by si naopak mohly vyjednat výjimky z evropského práva, které by upokojily jejich občany, kteří s politickou integrací nesouhlasí.