Náš drahý diktátore

Dvanáctého května brzo ráno stál András Kusinszki doma v obýváku a sledoval, jak pět policistů pořizuje fotky jeho laptopu. Šedovlasý muž z města Szerencs na severovýchodě Maďarska trpělivě přihlížel, jak policisté jeho počítač balí do igelitového pytle a přelepují páskou, načež je následoval do auta, které celou skupinu odvezlo na nejbližší služebnu. Tam byl čtyřiašedesátiletý Kusinszki do pozdního odpoledne vyslýchán kvůli šíření poplašných zpráv.

Jeho údajný zločin: dva týdny starý post na Facebooku. Příspěvek byl určen „Našemu drahému diktátorovi“ (premiéru Viktoru Orbánovi). Kusinszki v něm naznačoval, že vládní nařízení, podle něhož měly nemocnice propustit co možná nejvíc pacientů, aby si uvolnily lůžka pro případ návalu nemocných koronavirem, „pošle na smrt tisíce lidí“.

Kusinszki nakonec nebyl z ničeho obviněn. Policie nechala jeho video stáhnout z Facebooku, a dokonce odstranila ze svých webových stránek i tiskovou zprávu o jeho zadržení. Nicméně fakt, že byl převezen v šest hodin ráno na policii a vyslýchán kvůli postu na Facebooku, zůstal – a pro samotného Kusinszkého přinesl nepříjemné vzpomínky na doby, kdy bylo Maďarsko totalitní zemí.

„Když se v roce 1989 změnil režim, byli jsme tak šťastní, všichni jsme se smáli! Koho by napadlo, že za třicet let se bude dít tohle? Dneska se už nikdo nesměje – a rozhodně za to nemůžou ani uprchlíci, ani koronavirus,“ řekl muž zpravodajskému portálu 444.hu.

Jen o pár dní později udělal podobnou zkušenost János Csóka-Szűcs, opoziční aktivista z východu země. Také si pro něj přišli brzy ráno, také ho vyslýchali, také kvůli aktivitě na Facebooku: Csóka-Szűcs psal, stejně jako András Kusinszki, o uvolňování lůžek v nemocnicích.