Daně a panika v ČSSD

Období lednových mrazů končilo a z centrály ČSSD v pražském Lidovém domě přicházely zprávy, že tam vypukla panika.

Průzkumy veřejného mínění nadále potvrzovaly, že si ANO miliardáře a ministra financí Andreje Babiše udržuje náskok před sociální demokracií – což je samozřejmě v roce, kdy se budou konat volby, pro ČSSD mrzutá věc. Do toho se chystal sněm hnutí ANO a ve vedení sociální demokracie se šířily obavy, že na něm Babiš oznámí nějaký velký program, něco, co přitáhne ještě více voličů.

Bohuslav Sobotka se tedy pokusil Babiše předběhnout. Svou politikou držel dlouho sociální demokracii u politického (lze říci rozbředlého) středu. Těsně před začátkem února se však na veřejnosti objevily zprávy, že sociální demokracie jedná o spolupráci s americkou agenturou STG; její lidé kdysi pomáhali v kampani Baracku Obamovi, podíleli se ovšem také na neúspěšné snaze Hillary Clintonové zvítězit v amerických prezidentských volbách.

Pod vlivem nových amerických poradců a volebního manažera Jana Birkeho začal Sobotka zjišťovat, že stojí opravdu v čele levicové strany. A předložil návrh výrazných změn na poli daní – progresivní zdanění zaměstnanců a firem (čím vyšší příjem, tím vyšší daňová sazba) plus ještě speciální bankovní daň.

Sobotka si však naběhl. A nejde vůbec o to, že nějaký návrh progresivního zdanění předložil; takové plány sociální demokraté běžně předkládají. Potíž byla v tom, co přesně navrhl a jak a kdy to navrhl.