Nesamozřejmý mír

Některé věci jsou pro nás tak samozřejmé, že si jich všimneme, teprve když o ně přijdeme. Třeba vzduch: obyčejné, průzračné nic, které dýcháme odmalička. Vždycky tu byl a vždycky bude. Ale stačí se potopit pod vodu a po pár vteřinách si člověk uvědomí, že vzduch má něco do sebe. Pět minut pod hladinou přesvědčí i největšího skeptika – pokud se mezitím neutopí.

Válka jako norma. Přednáším už dvacet let na New York University kurz „Evropská bezpečnost po studené válce“. Snažím se studentům ukázat, jak mimořádné období prožívá Starý kontinent po roce 1989: poprvé od zániku Římské říše je v Evropě – alespoň v té naší, unijní – mír. ^/1 (poznámka pod čarou na konci článku) Protože evropské dějiny od 5. století do roku 1989 jsou seznamem válek. Na území dnešní Evropské unie nenajdete v období mezi vypleněním Říma a pádem železné opony jediný rok, kdy by panoval skutečný mír, kdy by se někde (od Řecka po Irsko, od Portugalska po Pobaltí) neválčilo, ani se přinejmenším armády nechystaly na válku příští.

Od stěhování národů (spadajícího do éry mnohem příhodněji nazývané Dark Ages, temný věk) a válek germánských a slovanských kmenů přes Vikingy a Avary, nekonečné boje italských městských států, stoleté války Anglie s Francií, Španělska se všemi, válek německých, švédských, polských a uherských až po moderní masakry první a druhé světové války: tohle je, bohužel, naše přirozenost. Jistě, občas přišlo příměří, například po třicetileté válce nebo válkách napoleonských, kdy už byli všichni příliš znaveni, aby udrželi v ruce meč. Ale to nebyl mír, jen oddech a příprava na další boje.

V učebnicích se často konec války nazývá klid zbraní; žádný eufemismus, jen popis reality. I v letech naprostého vyčerpání po roce 1815 francouzský generální štáb chystal nástupní plány proti Anglii, Prusku a Španělsku – kdyby tak nečinil, neplnil by svoji roli. Také patovou situaci po roce 1945 nejpřesněji označuje pojem studená válka. Na vysoké škole nám v rámci vojenské přípravy řekli, že ve válce budeme mít životnost několik minut. Vedení Československé lidové armády propočítalo, kolik desítek tisíc mladých Čechů a Slováků zemře v prvních okamžicích třetí světové války, podobně jako své plány hotovil jen pár set kilometrů od nás štáb bundeswehru.

Dnešní mír uvnitř Evropské unie je naprosto v rozporu s posledními patnácti stoletími evropské historie. Kdybych vám řekl, že česká armáda teď hotoví plány k útoku na Polsko či Německo, asi byste mě zdvořile poslali k lékaři. Přitom právě tohle byla základní náplň práce jakéhokoli branného uskupení zde v českých zemích za půl druhého tisíciletí: buď krvácet v lítém boji se sousedy, nebo si lízat rány a shánět zbraně na srážky příští. Třetí možnost není – Tertium non datur.