Odpojení puberťáci. Lockdowny zbrzdily duševní rozvoj dětí. Co s tím?

„Špatně jí, málo spí, přestal chodit ven s kamarády, rezignoval na školu, nekomunikuje, domluva s ním není možná,“ zoufá si matka pražského osmáka. Souzní s ní mnozí další rodiče. „Sebevražedné myšlenky, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, panické ataky,“ vyjmenovává psycholožka a psychoterapeutka Radka Víchová pět nejčastějších potíží, s nimiž dospívající děti v současné době plní psychologické a psychiatrické ordinace.

„Děti byly zaraženy v poznávání světa, které je v nich evolučně zakódováno. Při čelním nárazu reagují pudově: agresí. Někteří překážku přelezou nebo do ní buší hlavou, jiní reagují krokem zpátky nebo paralýzou, tedy ztuhnutím. Každé dítě to má nastavené jinak,“ vysvětluje a dodává: „Čím víc byly v online prostoru, tím víc jsou nyní odpojené sami od sebe, od svých vrstevníků a rodičů.“ Důsledky dlouhodobé izolace mohou prý trvat i čtyři až pět let.

Raději do „blázince“

První lockdown na jaře 2020 se od těch následných lišil. „Výkonnostní děti si odpočinuly, najednou neměly třikrát týdně tenis, nemohly jít na angličtinu, i fyzicky na nich byla znát úleva: svaly jim povolily, konečně se po letech vyspaly. Introvertní děti si také libovaly, z kolektivu vyčleněné nebo šikanované děti si oddechly a vrátily se samy k sobě. Ovšem ve druhé i třetí vlně už toho na všechny bylo moc,“ upozorňuje Radka Víchová.

Nejvíce situace dolehla na adolescenty, jejichž vývojovým úkolem je prozkoumávat vnější svět a jeho zákonitosti. „Ti už se neučí nápodobou od rodičů, nýbrž od svých vrstevníků, s nimiž se poměřují. A právě tohle bylo přerušeno. Na takové děti je proto potřeba nyní nazírat, jako kdyby byly emočně a sociálně o rok až rok a půl mladší,“ upozorňuje psycholožka.

Školy se s tím potýkají dennodenně. „Některé děti jako kdyby zapomněly, jak řešit úplně banální konflikty nebo sociální situace,“ všímá si Jana Frídlová, která pracuje jako psycholožka, metodička prevence a etopedka (zabývá se poruchami chování, pozn. red.) při Základní škole Jižní IV v Praze-Spořilově. Školní děti se podle ní potýkají také s velkou únavou: „Z izolace přišly do přeplněné třídy, kde mají také málo životního prostoru.“