Zelený ostrov Korfu je plný tlejících odpadků

Potili jsme se na elektrokolech v Albánii šestý den, když jsme konečně dorazili do Sarandë. Za celou cestu jsme neviděli tak nádherné pláže jako tady. Čistá tyrkysová voda, bílý rozpálený písek a liduprázdno. Seděli jsme při západu slunce na plastových židličkách a dívali se ostrov Korfu. Už dávno jsme věděli, že až do Atén nedojedeme, protože bychom pak neměli dost času na Toskánsko a Dolomity. A ty měly přednost. Hory mají vždycky přednost.

Nejrealističtější možností bylo dojet do přístavu na severu Řecka, od kterého jsme byli vzdáleni třicet kilometrů. Ovšem nic zajímavého tam není a my jsme už potřebovali pár dnů odpočinku se stabilním internetovým připojením. A tak se díváme na zelený ostrov vůní, až prohlásím: A nepojedeme tam? Lukáš se zadívá do dálky, ušklíbne se a ucedí: Tak, je to taky Řecko, že jo.

Smaragdový ostrov Korfu však nebyl plný květin, jak jsem si ho pamatovala z dovolené s rodinou, ale odpadků. Štiplavý zápach hnijícího jídla nás dráždil silněji než v Albánii. „Letos je tady odpadková krize, jsou naprosto všude, ale nejvíc jich máme u nás ve vesnici. Skládky jsou přeplněné a zatím nedokázali najít nové místo pro odpadky,” vysvětluje mi Britka v nehtovém studiu. Na Korfu žije už sedm let, střídavě pracuje zde a na farmě svého přítele.

Italská komedie: Trajekt

Po třech dnech, které jsme strávili prací u počítače, míříme na trajekt do Itálie. A spolu s námi dvě stovky Italů. Neorganizovanost jižanských národů je pověstná, ale i tak každé setkání s ní je pro nás Středoevropany zážitkem zcela netradičním.

Po několika vystátých frontách poslušně seřazeni čekáme na trajekt. V následující pořadí: cyklisti a motorkáři vpředu, auta za námi a vzadu pěšáci.