Bělověžský prales: Útočí UNESCO na polskou suverenitu?

Budí mě světlo baterek míhajících se kolem našeho stanu. Zaslechnu zvolání v češtině: „Policie!“ A vzápětí polské hlasy. Je zle, napadne mě. Jak to? Postavili jsme přece hlídky! Setřu ukazováčkem orosené tropiko – je jasné, že venku bude zase lezavo… Snažím se v sobě probudit smysl pro povinnost, venku jsou přece kamarádi v trubkách, kteří potřebují náš servis: zahřát kávou nebo čajem, postříkat repelentem proti hejnům komárů. Lezu z vyhřátého spacáku.

Když se vysoukám ven, je už naše tábořiště obstoupeno čtyřmi desítkami sešikovaných policistů a příslušníků lesní stráže. Můžeme cítit hrdost: vychází to na dva vycvičené svalnaté ozbrojence na jednoho pohublého ochránce přírody. Včera jsme si udrželi velmi slušnou disciplínu a při každém zahrčení motoru jsme se stihli nedobytně zamknout v kovových trubkách u výjezdové cesty z pozemku, na němž parkoval harvestor – obří stroj na kácení a porcování stromů.

Přejíždím očima po tvářích ozbrojených a uniformovaných jednotek a nezdá se mi, že bych v jejich výrazech četl nějaké pocity vítězství a zadostiučinění. Z některých obličejů mám naopak dojem až jisté spřízněnosti: ti muži musí zkrátka plnit služební povinnost, ze které nejsou zrovna v sedmém nebi. Plní rozkaz Konrada Tomaszewského, generálního ředitele polských Státních lesů, který má v úmyslu několikanásobnou přesilou policistů a strážníků převálcovat odpůrce kácení pralesa.

Kdo tam dal ty hřebíky?

Následující diskuse se vede v tomto duchu: „Kdo je organizátorem této blokády?“ – „Szyszko!“ – „Takové jméno nemám zapsané v seznamu blokádníků,“ odpovídá velící policista. Ministra životního prostředí a bývalého lesníka Jana Szyszka, kterého měsíčník Divoký život označil na ministra pro ničení přírody, mu ovšem představovat nemusíme.

Nemáme připojení k internetu, ale už se k nám doneslo, že UNESCO je s námi: jeho Výbor pro světové dědictví, který šťastnou náhodou od začátku července zasedá v polském Krakově, přijal usnesení, že těžba dřeva a jeho odvážení z pralesa jsou nepřípustné a mají být okamžitě zastaveny, ve hře je i zařazení Bělověžského pralesa na Seznam ohrožených památek UNESCO. To by pro Polsko znamenalo mezinárodní ostudu a vzkaz světu: neumíme se postarat o ochranu naší dosud jediné přírodní památky.