O kolo okraden, koupil jsem pohorky

Zatímco komiks jménem Zátopek se stává bestsellerem, jeho kreslíř Jaromír Švejdík, jinak taky zpěvák a textař skupiny Priessnitz, vypráví o tom, že sám běhal vždycky spíše z donucení. „Ale chodím,“ dodává. „Chodím rád, pravidelně a docela daleko.“

Maraton jsem nikdy neběžel, ani to neplánuju, ale půldruhého roku práce na komiksu, to byl svým způsobem taky maraton – vyžadoval dost urputnosti a zaťatosti, tedy toho, co je pro mě na příběhu Emila Zátopka nejsilnější.

Poslední tři měsíce už jsem trpěl, začal mě příšerně bolet loket, pořád jsem si musel připomínat to jeho: Když nemůžeš, tak přidej. Nakonec jsem se do cíle dostal, ale následující dva měsíce jsem pak musel chodit s bolavým loktem na rehabilitace. Mám tedy pocit, že jsem Zátopkově potu a krvi touto oklikou porozuměl, ale sám jsem k atletice nikdy kdovíjaký vztah neměl. Jako nadprůměrně vytáhlý kluk jsem hrával basketbal za Rudné doly Jeseník, a to až do osmnácti let, kdy jsem propadl punku. Basket mě baví dodnes, ale tehdy, koncem sedmdesátých let, se mi líbil ještě víc, protože byl velmi technický, bezkontaktní, jakýkoli dotyk soupeře se trestal osobní chybou, a tahle čistota mě bavila.

Vzpomínám, že venkovní zápasy jsme obvykle prohráli. Vyráželi jsme dvěma auty, před cestou si dali kinedryl, přes kopce jsme sjížděli třeba do Olomouce nebo do Uničova, ale než jsme tam dorazili, byli jsme z těch kinedrylů zfetovaní. Nicméně doma, tam nahoře, jsme naopak vyhrávali, tam to bylo dobré…

Namísto kostela

V Jeseníkách se hodně běžkovalo, ani já se běžkám vyhnout nemohl, a ještě víc jsem v dětství miloval sáňkování. Měl jsem ještědy a chodil s nimi tajně – občas místo školy – na sáňkařskou dráhu. Tajně proto, že do oddílu jsem se nepřihlásil. Mimo jiné z toho důvodu, že bych pak musel chodit na spoustu brigád a pracně ledovat tu dráhu, což mě nelákalo.

Po převratu, když se objevila dobrá kola, mě pak chytla cyklistika – koupil jsem si kolo sjezdařské a jezdil z jesenických vrchů. Bylo to nádherné a bavilo by mě to dodnes, ale ukradli mi první, druhé, a když mi vzali i třetí kolo, tak jsem to vzdal, koupil jsem pohorky a od té doby chodím.