Kafkovy oči

O ilustrování Kafkovy Proměny.

Dlouho jsem váhal, mám-li se pouštět do ilustrací povídky Proměna ve formě grafických listů v právě vycházející bibliofilii. Poprvé jsem ji četl, když mi bylo šestnáct, později ještě mnohokrát a vždy jsem ji naštěstí pročítal zařazenou do souboru dalších povídek bez ilustračního doprovodu. Tak, jak si to Kafka přál. Ponechat text o samotě, zůstat s ním při četbě osiřelý jen se svou vlastní představivostí…

Uprostřed těchto pochyb přibyla další výzva – ilustrovat knihu pro děti Řehořík Samsa se proměňuje. Tuto výzvu jsem zamítl okamžitě, neměl jsem si ten text vůbec číst. Nějak mě nápad parafrázovat příběh pro děti naštval. A hle, tady bych přitom s ilustracemi problém neměl, byl-li bych ilustrátor, jedná se o karikaturu.

Co ale s Kafkovou Proměnou? Co je to proměna? Znamená-li změna život či jeho nové oživení, potom proměna znamená konec něčeho, smrt a možná i nový začátek, který ovšem nedohlédneme.

Nakonec jsem se k té drzosti odhodlal s tím, že text doprovodím abstrahovaně, metamorfózou Kafkových očí. Jeho ostřížího pohledu, díky němuž dokázal vše tak sugestivně popisovat. Uvědomil jsem si, že změnu chování či vztahu u člověka nám blízkého poznáme v očích. Oči jsou otvorem do duše. Oči nelžou.

Knihu jsem ilustroval z důvodu vlastního pociťování určité proměny, nevratné změny. Proto její vizuální doprovod vnímám jako pohled na proměnu v člověku, obklopující svým šerem původní text.

Kdyby tuto bibliofilii viděl Franz Kafka, omlátil by mi ji o hlavu, což by byla velká poklona. Větší, než kdyby jen tak pokrčil rameny a řekl: „Budiž.“