Český rap na Bali

Co se to se mnou děje? Proč jsem najednou tak nervózní?!

Upíjím druhý „long island iced tea“, venku je pětatřicet stupňů ve stínu, ale my jsme v klubu, ze kterého koukám přímo na oceán.

Silvestr.

Celý podzim jsme s PSH jeli turné k naší nové desce jménem Debut, klasických koncertů bylo třicet, jeden za druhým, ale ten poslední, tečku za rokem 2019, máme na indonéském ostrově Bali.

Výlet jsme upekli vlastně docela nedávno – v pražské kavárně, když bylo venku pět stupňů. Zatoužili jsme s klukama po dovolené v teple na pláži, došlo nám, že máme pár kamarádů, kteří na Bali delší dobu žijí, že máme i kontakt na fajn lidi z českého velvyslanectví, a výsledkem je tenhle zážitek: někdo by řekl, že až kýčovitý, ale rozhodně dechberoucí, autentický a pro všechny zúčastněné ojedinělý.

Do klubu na pláži Melasti se při západu slunce sjelo přes dvě stovky Čechů a Slováků, vesměs kamarádů.

Nekecám, že už na zvukovce jsem měl trému. Možná proto, že jsem podobný koncert ještě nezažil; nevím, je to úlet.

Teď ale spustím první tón a trému střídá radost. V klubu je plno. Takhle daleko od domova je ze všech cítit zvláštní pocit sounáležitosti. Jsem dojatej. Kouknu se na kluky, na Vláďu a Oriona: cítí totéž.

Je celkem jisté, že po tomhle zážitku začneme hned ráno ladit další zahraničí mise. Nejdřív Srí Lanku, ale zájem je prý i z Francie, Austrálie nebo Spojených států. Tak snad to vyjde.

Protože podobný koncert, jako je ten na Bali, bych ještě párkrát moc rád zažil…