Nadmocnost Německo

„The German Übermacht“, „Německá nadmocnost“ – napsal na obálce týdeník Der Spiegel. Směs angličtiny a němčiny je příznačná; symbolizuje dnešní pozici Německa v Evropě. Ekonomicky velmi silné, avšak z historických důvodů ne zcela ochotné přebírat roli politického lídra. Německý vliv roste a sami Němci hledají způsob, jak nové sebevědomí využít.

Příliš malé na to, aby vládlo samo; příliš silné na to, aby mu ostatní stačili. Známé úsloví německých historiků, jimiž vysvětlovali kořeny viny Německa na vzniku světových válek ve dvacátém století, dnes straší Evropu o poznání méně než kdysi. A to navzdory obrázkům kancléřky s hitlerovským knírkem či obrazy hákových křížů, které se objevují na protiněmeckých demonstracích – v Řecku a jinde. Otázka, nakolik se Němci dokážou s rolí evropské „nadmocnosti“ vyrovnat, však zůstává i pro ně samotné komplikovaná a mimořádně aktuální.

Cestou vzhůru

„Stark“ – Silná. Tak zněl nedávný titulek článku prestižního německého deníku Frankfurter Allgemeine vztahující se k německé spolkové kancléřce Angele Merkelové. Připomínal její zahraničněpolitický výkon: na cestách mezi Moskvou, Washingtonem a Minskem dojednala příměří pro východní Ukrajinu, přesvědčila prezidenta Obamu o pozastavení plánu pro dodávky zbraní Kyjevu, angažovala se v jednáních s novou řeckou vládou o velkém dluhu země.

Ponechme teď stranou, že všechny tyto dohody byly dílčí a měly otevřený konec, že příměří se dodržovalo jen částečně a řecké potíže těmi jednáními rozhodně nekončily – jisté je, že kancléřka se ocitla v roli, v níž žádný německý politik uplynulých desetiletí dosud nebyl.

Donedávna se dala německá zahraniční politika charakterizovat slovy – umírněná, často téměř pacifistická, plná dialogu a kompromisů. Když se Němci v cizině někde napřímo angažovali, bylo to většinou v souvislosti s odčiněním válečných zločinů, za které se země dodnes cítí odpovědná. Před čtyřmi lety při hlasování Rady bezpečnosti OSN o rezoluci zřizující bezletovou zónu v Libyi, která umožnila použít k její ochraně cizí ozbrojené letectvo, se Německo kvůli nerozhodnosti raději zdrželo hlasování.

Avšak nedávno přišla nová, mnohem dynamičtější role – a podle samotných Němců trochu nechtěně. „Kancléřka čekala vždycky tak dlouho, jak to jen šlo. Jenže když je něco potřeba udělat, udělat se to prostě musí,“ říká známý berlínský politolog z think tanku ECFR Josef Janning. Aktivita v rusko-ukrajinském konfliktu, v němž bezpochyby hraje roli i dlouholetá zkušenost kancléřky s ruským prezidentem Putinem, každopádně nepřišla zničehonic. Špičky německé politiky už dlouho mluví o tom, že by dnešní síle a stabilitě země měla odpovídat i pozice za jejími hranicemi.