Slavná válka o hromádku

Už v samotném faktu, že tento text píšu, se skrývá tak trochu protimluv. Že o současné situaci píší psychiatři, totiž není úplně dobře. Řeší se duševní zdraví Grety Thunbergové, zvláště po jejím projevu v OSN, ale té by se přece hlavní spor týkat neměl.

Dodám k ní jen dvě věci: Že Greta veřejně hovoří o svém Aspergerově syndromu, si zaslouží chválu, protože nakonec přispívá k destigmatizaci duševních poruch. A ano, k Aspergerovu syndromu skutečně patří černobílé vidění světa; od lidí, s nimiž jsem pracoval, však také vím, že si často svou vlastnost uvědomují a jsou schopni s ní pracovat. Tudíž netuším, jak černobíle vidí Greta svět – ale sleduji, jak černobíle vidí část světa Gretu.

Ovšem skutečný spor, který se dnes vede, se přece týká budoucnosti planety Země a naší civilizace. Přičemž podíváme-li se na věcné argumenty obou stran sporu, na většině něco je. Na jedné straně jsou obavy z globální ekologické katastrofy, na druhé obavy z katastrofy ekonomické a z dopadů sociálního inženýrství.

Bylo by logické, kdyby se oba tábory pokusily setkat uprostřed. Místo toho však často vidím trend opačný, bránění svých, částečně extrémních, pozic. Jako kdyby šlo v tom boji o něco jiného.

Popíši tyto dvě pozice z pohledu psychiatra a psychoterapie. Avšak ještě než se do toho pustím – krátké varování. Tento text nevznikl proto, aby se obě strany začaly přít, kde je více patologie či kdo je nezralejší. Jen se snažím popsat drobnost, která mě udeřila do očí.