Vladimír Javorský. Chodím mezi bambusy a dávám pozor

Tomáš Poláček

12. února 2023

Reportér 02/2023 · Číslo 102

30 minut

5 Fotogalerie k článku

Pro nás novináře je to smutné, ale aby byl herec populární, v podstatě vůbec nepotřebuje dávat rozhovory – stačí, že je skvělý ve své práci, vlastně to je takhle spravedlivé. Roden, Kaiser, Vetchý, Javorský... Když už ale šedesátiletý Vladimír Javorský kývne, je velmi vstřícný, říká ptejte se na cokoli, ptejte se konkrétně a o svých odpovědích poctivě přemýšlí. Průměrný český novinář nepochopí vždycky všechno (v tom se Miloš Zeman nemýlil), nicméně celé tři hodiny má pocit, že Javorského slova dávají poměrně hluboký smysl. Krása, říká si pak cestou domů, mírně zfetovaný čajem.

Tento rozhovor se odehrává, chtělo by se říci, u Vladimíra Javorského doma, ale ne úplně.

Doma – jinde.

Bydlí na periferii v Jinonicích a sešli jsme se na Starém Městě pražském, na jednom z jeho nejkrásnějších dvorků, v čajovně U Zlatého kohouta. „Ahoj Vláďo,“ rozevře paní čajovnice náruč, „no jak to, že ses nezastavil včera?“

Vždyť říkám, že je tady doma.

Nejdřív zkusí oolong Purple Beautiful, fialovou krásku z čínské provincie Jün-nan, ale po pár doušcích konstatuje, že by mu dnes bodlo něco „hutnějšího“, tak přejde na indický černý „assámek“: Je takový tělnatější, okoštujte!