Má poslední řidička, madam Malárie

Post Image

Má poslední řidička, madam Malárie

Play icon
21 minut
Třetí část cesty stopem napříč Afrikou.

foto Tomáš Poláček

Na severu Maroka svůj poslední životní autostop předčasně ukončím. Kdo mě zná, ten tuší, že je zle. Já se obvykle nevzdávám, ale teď jde nejspíš o život. Přes celou Afriku z jejího nejjižnějšího cípu až sem mě vezlo sto osmnáct aut anebo motorek, sto devatenáctým vozidlem bude sanitka.

Do letadla mi zbývá deset metrů; mám mlhu před očima, ale jdu.

Teď ještě pět – podle všeho se hrozně motám, ale třeba ne, nevím…

„Pane, je vám dobře?“

Nějaká ženská se mě ptá zcela správně rovnou anglicky, já se na ni nepodívám, ale přikývnu. „Skvěle.“ Buď jsem to řekl nahlas, anebo v duchu – padesát na padesát…

„Nevypadáte.“

Podpořte Reportér sdílením článku