S Poláčkem až na dřeň autostopu
12. listopadu 2017
Reportér 11/2017 · Číslo 39
Zvětšitfoto Tomáš Poláček
Uplynul skoro měsíc od chvíle, kdy jsem se přímo před letištěm v Kapském Městě vydal na svoji poslední cestu autostopem. Na cestu, po které už bych mohl říci, že jsem tímhle stylem objel celý svět, nejprve bych ji ovšem musel zvládnout. A o tom právě teď, uprostřed Demokratické republiky Kongo (vcelku vtipné jméno pro republiku totálně banánovou, ale já se smát nemůžu), lehce pochybuju. Ne, nevzdávám to. Ale stop je tady těžký.
Na úvod alibisticky napíšu, v jaké jsem právě teď situaci, abyste pochopili případnou nesoustředěnost.
Nacházím se v černočerné tmě a kolem mě sedí pět až deset černochů – nevidím je, jenom slyším. Musím jim být vděčný, protože bez nich bych tento článek nenapsal. Ještě před třemi hodinami jsem byl kdesi v džungli, bez elektřiny (tu jsem už nepotkal tři dny), bez signálu, prostě ztracen.
Pak jela kolem motorka, a na ní dva mladí kluci, kteří mě nabrali: „Jedeme do vesnice Kaniama, je to šestnáct kilometrů, svezeme tě.“
„Kolik,“ ptám se rovnou, protože jsem si už zvykl: v Kongu nedostanete vůbec nic zadarmo. Nevěřte tomu. Může to tak chvíli vypadat, ale nakonec určitě zaplatíte.
„Tři,“ řekli. Tři tisíce hnusných, špinavých franků, ze kterých mě vždycky štípou ruce, jen se na ně podívám; jsou to nechutné peníze.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
VÝBĚR DNE
