I whisky může být cíl

Znalec whisky (a hráč na skotské dudy) Vašek Rout svému klubu říká studovna, on má totiž neskutečné hlody. „Věnujeme se fyzice a chemii,“ vžíval se do Menšíka tenkrát před rokem, „zejména etanolu. Nechodí se sem chlastat, ale studovat jednotlivé vzorky, jejich vývoj v čase, chemické struktury a podobně.“

Takové věci vypráví a u toho pořád něco nalévá do degustačních skleniček na whisky, připomínajících tulipánky.

Myslím, že tehdy před rokem jsme začínali patnáctiletým Glenfiddichem, což bych dnes zpětně označil za průměr. Ovšem Vašek dovede udělat z průměru zážitek: „Tohle je skvělá whisky na denní pocucávání. Představte si třeba nedělní odpoledne, dáte si kávičku – a co k ní? No dortík! Jen se nadechněte, nosem i ústy, není to jako nejlepší studentská pečeť? Cítíte hebkou sladkost, kromě čokolády taky karamel, med, mně už se sbíhají sliny – poměr cena výkon je výborný.“

Před rokem se zmínil, že do palírny Glenfiddich na severu Skotska často jezdívá; ježiš, to by mě lákalo!

V průběhu naší první společné degustace Vašek postupně nasadil i těžší kalibry a do extáze mě přivedl hlavně panáky, které čpí kouřem a rašelinou. „To je ale něžnej zabiják, viď?“ ujišťoval se, když jsem pomalu polykal Ailsa Bay a vystihl to přesně.

Potom mi dal ještě kouřovější Octomore, který kdekomu až smrdí, ale pro mě je takový panák symbolem blaženosti: „Octomore se vyrábí na ostrově Islay, nedávno jsem tam plul na plachetnici.“

Aha…

Právě tehdy jsem se nejspíš zadíval na dva své přítomné kamarády, tedy na fotografa Tomáše a na Honzu, a z jediného pohledu bylo zřejmé, že se smím otázat i za ně: „Tak nevezmeš nás, Vašku, do toho Skotska někdy?“

Odpovědí jsem si nemohl být jistý, protože Václav takové výpravy komerčně nepořádá, jezdí buď sám, nebo s kamarády. Naštěstí pro nás ale pokrčil rameny a pravil: „Proč ne, pokud si nejdřív uděláte jaterní testy a ty vám vyjdou dobře. Pak si dejte ještě čtrnáct dní jaterní dovolenou a klidně můžeme vyrazit.“

K tomu je třeba říct, že Vašek ve svých sedmapadesáti letech snáší alkohol skvěle. Nemotá se, nezná pojem kocovina, je noční můrou každého adiktologa. „Mě vlastně můj alkoholismus živí. Docentu Nešporovi jsem říkal: Prosím vás, vy tvrdíte, že to rozkládá rodiny a bere lidem peníze, ale mně to peníze vydělává!“

Zatímco Vaškovi alkohol nic nedělá, mně se stane divná věc, na cestě po Skotsku budu neustále komolit jména. Whisky Octomore překřtím na Oxymoron, palírnu Laphroaig na Lefebvre, královský zámek Balmoral na Baltimore a tak dále.

Na hrozbu tohoto typu mě Vašek připravoval předem, když nadšeně líčil, že whisky obsahuje obrovské množství antioxidantů: „Její pití de facto prodlužuje zdraví, výrazně omlazuje – na mejdanu skoro všichni omládnou, protože nakonec chodí po čtyřech, blekotaj a mají co dělat, aby udrželi moč a stolici… A ještě něco. Po whisky se dobře učí cizí jazyky, zejména ty orientální, jako je mongolština nebo arabština. Člověk do nich po pár sklenkách přechází plynně!“