Musím malovat. Jinak mi praskne hlava
15. března 2015
Zvětšitfoto Michal Sváček, Mafra
Následující text se nebude psát snadno. S výtvarnicí zvanou Toy Box, která právě vydala nádherný komiks Moje kniha Vinnetou, jsme bývali nejlepší kamarádi. Před deseti lety jsme se jeden druhému ztratili a teď tu sedíme, abychom zjistili, nakolik se naše světy rozdělily.
Na pseudonym, pod nímž ji znají čtenáři, si nezvyknu. Pro mě to vždycky bývala ***a. Anebo ****nka. Nejmilejší kolegyně, která mě na schodišti ve staré redakci MF Dnes naučila kouřit cigarety. Parťačka na hudební festivaly nebo na dovolenou − stopem do Gruzie.
Prohlížím si ji, moc se nezměnila. Pořád má ty obrovské oči, v nichž se dá při bližším průzkumu zachytit jakási nejistota.
Kdysi jsem tu zvláštnost jejího pohledu vnímal jen podvědomě, byl jsem ignorant. Celé mi to docvakne až za tři hodiny, když se spolu − těžko říct, na jak dlouho tentokrát − rozloučíme. Nejistota je slabé slovo, v těch očích je ostražitost. Možná i strach.
Což mi tehdy nedocházelo. A nedocházelo mi toho víc. Věděl jsem, že pořád něco čmárá, zásobovala nás komiksy, v nichž hrála hlavní roli kostka cukru, ale já to nebral vážně, pro mě byla šikovnou, ambiciózní novinářkou, která by mi jednou klidně mohla dělat šéfovou.
Já byl pankáč, ona − z mého pohledu − slušná holka. Rozhodně žádná rebelka.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
VÝBĚR DNE
