Viktor Sheen: Můj úspěch může rychle skončit

Pil jsi někdy velbloudí mléko?

V dětství mi ho táta nejspíš ochutnat dal, stejně jako kumys, ale sám si vybavuju jenom obyčejný kvas, stáčený z barelů. Moc mi nechutnal.

Jaká je tvoje nejstarší silná vzpomínka?

Určitě z Kazachstánu: vracíme se odněkud domů a táta si mě posadí na klín, abych mu jakože pomáhal s řízením. Příjezdová cesta k našemu baráku v Almaty je rozbitá, musíme se vyhýbat spoustě hlubokých děr. Pak už zelená plechová vrata, za nimi stojí ten dům, obrovská zahrada, klec na psa, babiččiny záhony, okurky a vzadu bazén, kterej vlastnoručně vybudovali táta s dědou.

Líbí se ti ten obraz?

Jako jo… Když mi byly tři, přestěhovali jsme se o šest tisíc kilometrů západněji na Kladno, ale do Almaty jsem pak ještě dlouho jezdíval a vždycky pro mě bylo těžký vracet se zas do Česka.

Trávil jsi tam prázdniny?

Taky. Ale zároveň tam táta jezdil každou chvíli kšeftovat a někdy mě bral s sebou – byl to roadtrip přes Polsko, Ukrajinu a Rusko v průměru na pět dní.

Tu cestu znám. Dovedu si představit ty desítky policajtů, kteří po vás cestou chtěli úplatek.

Bavíme se o době před dvaceti lety, a to tam byli kromě úplatných policajtů i regulérní banditi, oni spolupracovali. Rozlišovali jsme je na dobrý a špatný – u dobrých jsi věděl, že když něco zaplatíš, příštích tři sta kilometrů máš klid, ale některými úseky jsme radši nejezdili, protože tam hrozilo, že tě okradou o všechno. Jednou třeba táta otevřel střešní okýnko a říká: Podávej flašky od piva a já je budu házet za nás, protože tam jede žigulík se čtyřma gorilama.

Co sis o tom myslel?