PODCAST: Omámen kouřovými signály ostrova Islay aneb Reportér se stále motá Skotskem
29. května 2023
PODCAST: Omámen kouřovými signály ostrova Islay aneb Reportér se stále motá Skotskem
29. května 2023
PODCAST: Omámen kouřovými signály ostrova Islay aneb Reportér se stále motá Skotskem
Mořské vlny se náhle uklidňují. Naše plachetnice se přiblížila k překrásnému ostrovu a kapitán ukazuje na pár stavení, roztroušených po pobřeží. „Támhle vidíte palírnu whisky Ardbeg, hoši. O kus dál Lagavulin. No a tady už je Laphroaig, takže za pět minut zakotvíme v marině městečka Port Ellen.“
Jsme na ostrově jménem Islay, oplývajícím kouřovou whisky, kterou jedni milují, zatímco pro druhé je přehnaná, dokonce jim – což nepochopím – smrdí. Osobně se hrdě hlásím ke skupině A, takže jsem v ráji. Na tomto poměrně rozlehlém ostrově žije jen tři a půl tisíce obyvatel, ale v tuto chvíli tu funguje devět (vesměs světoznámých) palíren a brzy přibudou další tři.
V Laphroaigu narazíme na původem českou zaměstnankyni Míšu, která nás svou palírnou hrdě provází, a tak se ptám, jestli tu panuje mezi jednotlivými značkami rivalita: „To ani moc nejde,“ směje se. „Snad v každé zdejší rodině pracuje v palírnách pár lidí, jeden v té a druhý v jiné. Třeba můj manžel dělá pro Bruichladdich, takže té značce samozřejmě přeju jen to nejlepší.“
Mimochodem – naše posádka se v podcastu shodne, že pro ni byla největším zážitkem z ostrova Islay právě návštěva Bruichladdichu, protože tato palírna působí jako skanzen, kterým v žádném případě není. Dodnes funguje velmi podobně jako na konci devatenáctého století, má stejné vybavení, namísto počítače tu využívají tabule a křídy.
Osobně jsem ale v extázi všude, ani bych nemusel pít. Úplně by mi stačilo zasunout do degustační skleničky nos a nasávat kouřovou vůni. Jak vlastně vzniká?
Kamarád a velký znalec whisky Václav Rout mi to vysvětluje polopaticky: „Skoti jsou poměrně šetřivý národ, a jak sis asi všiml, povrch tohoto ostrova tvoří z velké části rašelina. Proč by dováželi jiné palivo, když stačí na jaře zajít za barák, párkrát hrábnout do země a nasušit si ji? Celou zimu pak rašelinou můžou topit, přičemž ona kromě tepla vydává i dost kouře. Když se tím pádem ve sladovně suší vlhký naklíčený ječmen, zrna do sebe z kouře natáhnou fenoly, a tahle uzenost se následně přenáší i do whisky.“
Třetí a předposlední skotské povídání si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.