Nejsem herec, ale podvodník. S Oldřichem Kaiserem na cestě do Treblinky

Tomáš Poláček

5. dubna 2020

Reportér 04/2020 · Číslo 68

40 minut

Při mnohahodinovém bloudění koncentračními tábory Olda pokaždé zvážní, a dokonce, je to na pováženou!, přestane kouřit své elektronické cigarety.
foto Tomáš Poláček

17 Fotogalerie k článku

Z DUBNOVÉHO VYDÁNÍ. Vzkaz v hlasové schránce: „Reportére, já jenom, jestli už máš sbaleno do koncentráku a jestli je ti jasný, že návrat nežádoucí. Ona to sranda nebude – aby sis nemyslel, že pak sepíšeš nějaký vtipný historky. My prostě jen tak pojedeme; jen tak. Vždyť tys tam ještě nebyl, a přitom právě tohle je jediná hmatatelná pravda, jinak ničemu nevěřím. Víš? Víš hovno. Mlčíš. Tak mlč. Mlčení je dobrý, u každýho rozhovoru se musí mlčet. Čau na nádraží.“

Co tohle bylo za výlet? Opravdu jsme v zimě s Oldou Kaiserem navštívili Osvětim, a pak i vyhlazovací tábor Treblinka? Jak k tomu vlastně došlo? A co je Olda zač?

Od začátku opakoval: „Nemysli, že budeš psát vtipný historky!“

Tak jak mám tohle povídání začít?

Možná příběhem, který mi vyprávěl v osvětimské hospodě nad vynikajícími pirohy, já byl po každé další větě dojatější, a když Olda skončil, řekl jsem, že je hodnej chlap.

„Ale nejsem.“