Prázdno v Telči

Ubytoval jsem se, myslím, dobře. „Vítejte v nejkrásnějším renesančním domě ve střední Evropě,“ pravila paní majitelka Jaromíra Kudrnáčová a já se zasmál, ale nevím čemu.

Dům se jmenuje podle pekaře Michala, který ho roku 1555 nechal přestavět do plus minus současné podoby, vyznačující se sgrafitovou výzdobou – stojí uprostřed telčského náměstí a všichni turisté ho fotí.

Pokud tu nějací jsou.

Zatímco zvenku dům oslňuje, uvnitř je to v tomto ročním období problematičtější. Připadám si jako v nějaké tvrzi, trochu dokonce bloudím. Jednou se dostanu do salonku se starým klavírem, kam bych se později rád vrátil, ale nevím kudy, a tak dále, nicméně o to nejde – hlavně mi připadá, že tu tvrz snad není možné vyhřát. „Podlahové topení kdyžtak máme,“ říká paní Kudrnáčová, ale to zase nechci; chápu, že by jeho pouštění jen kvůli mně finančně nedávalo smysl.

Nějakou drobnou chybu možná udělal aristokrat Zachariáš z Hradce, který se coby mladík v půlce šestnáctého století vydal na exkurzi po severní Itálii a jejž tamní renesance uchvátila natolik, že se rozhodl přebudovat město ze všech nejmilejší. Pozval do Telče italské stavitele, dostatečně jim nevysvětlil, že jsou tisíc kilometrů od domova, a oni dimenzovali interiéry na subtropické klima, nebo fakt nevím…