Kateřina Tučková: Nejtěžší ze všech mých porodů

Tomáš Poláček

2. března 2022

Reportér 03/2022 · Číslo 91

26 minut

5 Fotogalerie k článku

Přesně před deseti lety vydala Žítkovské bohyně, kterých se prodalo sto padesát tisíc výtisků. Teď se Kateřina Tučková vrací s románem o řeholnicích, jemuž dala jméno Bílá Voda: „Vlastně celých těch deset let jsem na něm pracovala a bylo to náročné těhotenství, ještě že už končí,“ říká při procházce sychravou Prahou: „Včera v noci jsem odeslala poslední korektury.“ O knize mluví jako o novorozeněti – a v kočáru má novorozeně skutečné. To naopak porodila nečekaně rychle.

Jak se malá jmenuje?

Aranka, má sedm týdnů. Dvouletý Albert zůstal s tatínkem doma.

Dobrá jména!

To aby pasovala k příjmení Hédervári, aby to hezky drnčelo – manželův tatínek byl Maďar. Ale zároveň jsou i v českém kalendáři, takže kompromis.

Manžel se už narodil tady?

Ano, ani maďarsky se nenaučil. Když jsem mu dala k narozeninám kurz, odnesl si z celého semestru jedinou větu: Az alma csúnya, Jablko je škaredé.

Což se může hodit… Říkáte, že je vaší malé sedm týdnů?

Byla to první letošní holčička v podolské porodnici – narodila se prvního ledna před druhou ranní.

A o místo na světě se začala hlásit kdy?

Chvíli před silvestrovskou půlnocí, takže to celé trvalo dvě a půl hodiny. Ale řeknu vám, že největší peklo bylo sehnat v takovou chvíli narychlo hlídání pro malého syna… V jednu ráno už jsem začala mít doma kontrakce – ještě že byly všude v okolí připraveny sanitky kvůli oslavám na nedalekém Václaváku. Jedna přijela za pět minut a odvezla mě přesně včas, abych Aranku porodila na příjmu; ani jsem si nestihla sundat kabát nebo uvědomit, že to vlastně bolí.