Život v kostce: rodina, běh, byznys a Kunsthalle

Vzhledem k tomu, že rodina Pudilových patří mezi nejbohatší v Česku, je možná následující rozhovor nezvykle neformální. Tak ale vznikl: řemeslníci v Kunsthalle si pouštěli hlasitý metal a my začali mluvit o muzice.

Pak jsme se shodli, že všichni tři hodně a rádi běháme, no a společné máme vlastně i to sběratelství – jenom s tím, že zatímco oni mají obrazů stovky, já sotva tucet, pročež možná ani nejsem sběratel, ale to si za chviličku ujasníme.

Jinými slovy: v našem rozhovoru nepůjde o uhlí, díky kterému kdysi Petr Pudil zbohatl, ani o kyanid, jehož světovou produkci teď ovládá, ale mnohem víc o Emila Fillu, berlínský maraton, Nelsona Mandelu nebo kapelu Smashing Pumpkins.

Kunsthalle vzniká z velkolepé budovy, která byla trafostanicí pro pražské tramvaje – po revoluci ovšem chátrala a občas se v ní konaly kulturní akce, například tu hrálo techno. Chodili jste na techno?

Petr: Vyrůstal jsem na rocku, takže když se vrátím do devadesátých let, mnohem raději než na techno bych zašel třeba na The Cure.

Nebo?

Petr: Ze všeho nejradši jsem měl Sisters of Mercy a Smashing Pumpkins… Kousek od redakce Reportéra býval v dobách mého dospívání rockový klub Bunkr a tam jsem strávil spoustu nočního času, o němž si rodiče mysleli, že ho trávím úplně jinak a jinde. Je jasné, že lepší klub už nezažiju – protože mi už taky nikdy nebude osmnáct.