PODCAST: Vystoupím z dodávky, odnesu kytaru na pódium, ve vzduchu bude jaro

„Na jaře vydáme další desku, kde bude píseň Velká bílá zeď,“ vypráví mimo jiné: „Váhal jsem jestli ji tam dát, protože jde o zvláštní příhodu z dětství, která mě úplně rozložila. Bylo mi deset a nejspíš poprvé jsem si uvědomil, že svět není pořád jen veselý místo. Měl jsem doma psát úkol, ale spíš se koukal z okna na zeď protějšího domu – najednou se setmělo, zeď zešedivěla, já začal panikařit a brečet… Teprve teď, když se ta vzpomínka dostala do docela dlouhé písně, mám pocit, že jsem se s ní úplně srovnal.“

V podcastu Márdi vysvětluje i pozadí některých dalších textů, například hitu 1982: „Ten jsem kdysi složil pro kapelní kámošku, která se pak bohužel zabila v autě – vždycky si na ni při koncertech vzpomenu… No a jinak právě z roku 1982 mám své první silné vzpomínky, a to hlavně na mistrovství světa ve fotbale, ve kterém jsem fandil Italům.“

Dojde i na rozbor dalšího šlágru jménem Antidepresivní rybička. „V dobách, kdy jsem ještě neměl za nikoho zodpovědnost a mohl si dělat cokoliv, jsem se procházel po Pardubicích kolem nádraží a narazil na kámoše, který řekl, pojeď se mnou do Brna na kolej. Takže jsme sedli na vlak, v Brně propařili noc v hospodě, ráno se doplazili do kavárny a seděli tam na kafi, u vedlejšího stolu kecaly dvě holky a jedna říká, že má plyšáka, antidepresivní rybičku. Jenom jsem si to zapamatoval, a po letech se mi slogan hodil do vznikající melodie, tak jsem ho trochu rozvinul. Text je o tom, jak ta rybička holce proplouvá tělem a požírá traumata…“

Márdi si brzy připomene dva roky od posledního předcovidového koncertu. „V únoru 2020 jsme byli s rodinou a kamarády na horách a ve zprávách čím dál častěji mluvili o čínském viru, Začal jsem rozvíjet apokalyptické scénáře, jak se tady brzy budeme rvát o balíčky těstoviny, ale dobrý – začal březen, s ním klubová sezóna. Měli jsme dva koncerty, třetí v Přešticích. Tam pak stojím na baru a říkám majitelce, že tenhle virus může kluby dost zruinovat, a ona: To je nám tady všem úplně u prdele.“

Klub v Přeštících zatím pandemii přežil, Vypsaná fixa se do něj vrátí letos v březnu. „Doufám,“ říká Márdi, „že se tím uzavře dějový oblouk – že to bude happy end, po kterém začneme úplně normálně hrát. Plasticky vidím, jak bude ve vzduchu jaro, my zase nastoupíme do dodávky, vylezeme před klubem, nataháme do něj aparaturu… Strašně se těším.“

Rozhovor si poslechněte přímo zde nebo ve vašich podcastových aplikacích.