Půlka mozku kreslí, druhá skládá písničky, říká Kemel
23. prosince 2021
Reportér 11/2021 · Číslo 87Půlka mozku kreslí, druhá skládá písničky, říká Kemel
23. prosince 2021
Reportér 11/2021 · Číslo 87Půlka mozku kreslí, druhá skládá písničky, říká Kemel
Poznali jsme se před patnácti lety, když kreslil karikatury pro MF Dnes. Vysoký, klidný, laskavý chlap – tehdy čtyřicátník. Netušil jsem, že kdysi výborně hrával basketbal. A už vůbec jsem nevěděl, že je písničkářem: „Taky jsem jím nebyl,“ směje se Mirek Kemel. „Muziku jsem začal pořádně dělat až před padesátkou...“ Teď mu pomalu táhne na šedesát a vydává své zatím nejkrásnější album Vlčí stopy.
Na žádné.
Mluvím vážně. Dodnes bych řekl, že o hudbě k vlastní škodě nemám přehled; moc ji nesleduju.
V dětství jsem nezískal posluchačské návyky – u nás v rodině nebyl gramofon ani magnetofon. I když počkej, cívkový magneťák tam byl, bé čtyřka, ale ten měl táta kvůli poslechu přednášek ve francouzštině nebo angličtině.
Hydrologa; byl to vědecký pracovník přednášející na vysoké škole. Maminka technická kreslířka pracující ve výzkumném ústavu motorových vozidel a oba sice k životu nepotřebovali hudbu, zato byli výbornými sportovci.
Táta se stal volejbalovým mistrem Evropy z roku 1958, máma reprezentovala v kanoistice a tátův brácha Tomáš byl pro změnu pětinásobným mistrem republiky v boxu. Čili po sportovní stránce dost úspěšná rodina, až já v tomhle ohledu trošičku selhal.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.