Jaroslav Rudiš: Malebná krajina, všude hroby

Pamatuješ si odjezdy středoevropských mezinárodních vlaků?

Ale jo, ono jich zas tolik není.

Jak bych se teď dostal k moři?

V pět odpoledne? Nejradši bych tě poslal do Terstu, a tím pádem vyraz v 18:22 Vindobonou do Vídně, kde ti možná ještě načepují pivo u nádraží v restauraci Sarajevo, přespi v hotelu a v 7:58 ti jede legendární Eurocity Emona.

Co znamená Emona?

Latinsky Lublaň, kam tenhle vlak vždycky jezdil, ale nově ho prodloužili do Terstu. Mohl bys vyrazit rychlotratí přes Udine, ale doporučuju tuhle pomalejší cestu, protože pojedeš v horách přes Semmering a Štýrský Hradec, pak tě čeká ta Lublaň a pohoří Kras, z něhož vlak padá v dlouhém oblouku do Terstu – až z okna uvidíš moře, bude to emocionální zážitek. Celou cestu máš na co koukat a od Lublaně je řazený jídelní vůz, který obsluhuje pan Popovič, u kterého si dej řízek se salátem.

Vídeňský řízek?

Popovič má tři druhy, vídeňský, přírodní a potom ještě řízek pařížský, který není na lístku, ale já to vím, protože rakouští kamarádi jsou jeho štamgasty, stejně jako já jsem štamgast u pana Peterky, který když jedu z Prahy do Berlína, mi dá na stůl reservé, hned přinese plzeň a po chvíli svíčkovou. Pan Peterka studoval divadelní a filmovou vědu, má načteno, ale miluje práci číšníka v jídelním voze.

A pan Popovič?

Ten zároveň i vaří, stará se o všechno; ve stanici Maribor má dokonce svůj bar, kde už dostaneš skvělé espresso, a čím pak jedeš jižněji, tím je kafe lepší – letos jsem hodně cestoval po Itálii a zjistil, že jich v sobě večer mívám deset. Každopádně cestování po Itálii vlakem je sen, a chci ti doporučit ještě jednu cestu – v 7:25 nasedni v Římě do Intercity a vyraz do Palerma.

Za jak dlouho tam budu?