Šéfkuchař Petr Kunc v podcastu: Kéž by Češi pochopili, že za stovku se dobře nenajedí

„Když jsem roku 2005 odešel vařit do Anglie, hned v prvním hotelu – bylo to v Shrewsbury – jsem dostal klíčovou radu: Mysli na to, Petře, že dobré chutě jsou samozřejmostí, ale lidi jedí nejdřív ze všeho očima.“

U Petra Kunce se zjevně spojila cílevědomost s nadšením a trochou štěstí: „Maminka s babičkou byly výborné kuchařky, a protože babička měla na vesnici hospodářství, tak jsem od dětství chápal, že jsou čerstvé suroviny naprostým základem – když si teď vzpomenu na její zdánlivě obyčejné brambory na loupačku s máslem, pažitkou a domácím kefírem, sbíhají se mi sliny.“

Bylo mu jedenáct, když jel brzy po převratu navštívit sestru do Vídně. „Zašli jsme do středomořské restaurace, kde byly bíle prostřené stoly i na zahrádce, což jsem vůbec neznal. Dostal jsem mořskou rybu s dobrým salátem, to byla taky premiéra. Můj dětský mozek nechápal, proč něco takového není i u nás…“

V rozhovoru Petr Kunc hovoří o mnoha letech strávených v britských michelinských restauracích („Královnu jsem bohužel viděl jen z dálky, ale Elton John za námi do kuchyně přišel“), i o jedné sezoně v thajském Bangkoku. „Kdo z mladých má nadšení podobné mému,“ říká, „ten by měl vědět, že sehnat stáž v zahraniční michelinské restauraci není nic těžkého; pokud se tedy člověk smíří s tím, že začne pracovat jen za jídlo a pití a na nejnižší pozici.“

Rozhovor s šéfkuchařem Petrem Kuncem si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.