Podcast s Jelenem: Na hřbitově, tam je dobře, říká Jindra Polák

Co většina fanoušků kapely Jelen nejspíš neví a zjistí to až při poslechu pořadu Host Reportéra?

Jedenačtyřicetiletý Jindra Polák se například skutečně jmenuje Jindra, nikoli Jindřich – toto zvláštní křestní jméno zdědil po tátovi i dědovi.

Rodinná historie je zajímavá: „Extrémně důležitá pro mě byla babička Kischová,“ říká v podcastu. „Už její máma zpívala operu ve Vídni, a babička pak operní zpěv vystudovala, měla fantastickou barvu hlasu. Po studiích dostala angažmá na Fidlovačce, měla našlápnuto k tomu stát se tam subretou, ale odmítla vstoupit do komunistické strany a nakonec se živila zpíváním na pohřbech buď ve Strašnicích, nebo na Dobříši. To je důvod, proč jsem strávil velkou část dětství v krematoriích, kde jsem to měl hrozně rád. A dodnes vyrážím na procházky po hřbitovech; uklidňují mě, mám je spojené s krásnou dobou a milovanou osobou.“

Pradědečkem Jindry Poláka byl Kamil Kisch-Trojan, houslový virtuos, který roku 1926 založil slavnou nototiskárnu v Benátkách nad Jizerou.

„No a pradědovým bratrancem byl slavný novinář Egon Erwin Kisch,“ překvapuje Jindra Polák, který se v redakci Reportéra cítí jako doma, protože sám dělal dvanáct let grafika, naposledy v časopisu Moje psychologie.

V rozhovoru překvapuje ještě mnohokrát: Proč nejí maso a nemá doma televizi? Jak se uživil muzikou v Irsku? Co dělávali s kamarádem Davidem Stypkou, když v sobě nad ránem měli každý dvě lahve vína? Proč nazval novou desku kapely Jelen sloganem Věci a sny?