Deštník a šicí stroj na pivu u Kotvy

Čtvrt roku už jsme nevkročili do hospody. Co to znamená pro český národ?

Věřím, že až přejde epidemie strachu z čínské chřipky, české hospody zase obrazí hosty jako větve pupenci. A čím déle je budou úřady zakazovat, tím více bude vznikat krčem tajných, dobře zakonspirovaných a možná i přenosných – přesně jak to popsal G. K. Chesterton v knize Létající hospoda. A já jim fandím. Hospodství je totiž zakódované do dědičné informace českého národa tak hluboko, že život bez hospody je horší než život s virem.

A co znamená život bez hospody pro vás osobně?

Já statečně téměř abstinuji, neboť jsem pijákem společenským a pít sám nebo v lůně rodiny mě nebaví. Naštěstí se mi o hospodách často zdá. Také se do nich rád přenáším ve fantazii při psaní i čtení, ale málo platné – jsou to pouhé náhražky.

Čím by byli Češi bez piva?

Pozor, pivo je jen jednou ze tří složek hospodství.

Jaké jsou ty další dvě?

Stejně důležití jsou spolustolovníci nebo kumpáni, a za třetí charakter výčepního plus genius loci hospody. Nicméně pivo je fundament. Českému národu od dřevních dob dodává sílu, smysl pro humor a rozšafnost. Chvalozpěvem na pivo začíná druhé jednání národní opery Prodaná nevěsta. Před hospodou ve hře Fidlovačka zpívá starý Mareš naši národní hymnu Kde domov můj. A bez piva by byl český underground nanejníž suterénem…

Čím byste bez piva byl vy?

Nejspíš hubeným matematikem. Dokud jsem nepoznal hospody a pivo, byla totiž mojí největší zálibou matematika. Teprve v hospodě jsem začal psát, nejprve básně, pak i prózu a filozofické traktáty. Trachtace a traktáty, to prostě patří k sobě. Bez piva bych se jistě dožil vyššího věku, ale život je jednou z těch věcí, u nichž je hloubka důležitější než délka.

Začalo to v patnácti

Vzpomenete si, kdy a jak jste byl pivem a hospodou poprvé silně zasažen?