Podcast s pivovarníkem: Černý potoka je tajuplné místo

K rozhovoru došlo vlastně náhodou: pivovarník Vomáčko se ozval, že se mu líbil nedávný podcast s Xavierem Baumaxou a přiveze nám za něj do redakce bednu piv. K mikrofonu se mu moc nechtělo, ale nakonec se nechal přesvědčit a vydržel u něj půl hodiny. Kompletní záznam si poslechněte buď na konci tohoto článku, nebo ve svých podcastových aplikacích.

Proč jste svůj pivovar nazval tak podivně?

Černý potoka? Víte, já název nijak zvlášť neřešil, protože jsem zpočátku vaření piva považoval jen za svou zábavu. Jednoduše jsem zvolil jméno související s lesem plným ztrouchnivělých stromů kousek za Jičínem, kterým protéká potok, a jehož oficiální název zní Černé potoky, ale moje babička, která bydlela hned vedle, by nic takového nevyslovila – pro ni to byl jedině Černý potoka. Kdybyste se tam někdy procházel, všimněte si, že vám občas proběhne mráz po zádech, jako snad každému. A mimochodem: všechny stromy, které máme na pivních etiketách, jsou nafocené právě v tomhle malinkém lese.

Kdy váš pivovar vznikl?

Oficiálně v lednu před pěti lety, tak pořád ještě doufám, že bude příležitost to oslavit. A jestli ne, tak pořádně oslavíme narozeniny desáté.

Čím jste byl až do té doby?

Vystudovaným strojním inženýrem, který dlouho pracoval v automobilovém průmyslu a potom přešel do oboru vláknové optiky – tam jsem dělal vedoucího výroby a technologie.

A k pivu jste se dostal jak?

Naše firma, vyrábějící komponenty vláknové optiky, měla partnerskou firmu z Anglie, a její ředitel si vařil pivo doma. Zaujalo mě to, ale říkal jsem si, že to vyžaduje velkou investici. Nevyžaduje! Nakonec jsem zjistil, že ten ředitel vaří v hrncích. Na naší zahradě pod pergolou jsem si to před devíti lety nastudoval, objednal pětadvacetilitrový hrnec, suroviny, a o dva týdny později začal vařit.

Jaký jste měl k pivu vztah?